Důležitý kariérní milník pak bez váhání věnoval svému týmu. „Je to krásný okamžik, který nám ukazuje, že děláme správné věci.“ Na turnaji sice nečelil mladý Ital největším hvězdám současnosti, ale vypořádat se musel s jejich rozjetými přemožiteli.
Do zápasů tak pokaždé vstupoval jako žebříčkově lépe postavený tenista. „Jsem hrdý, jak jsem situaci zvládl. Proti každému soupeři je těžké hrát. Samozřejmě jsem cítil tlak, ale myslím, že jsem si s ním poradil velmi dobře,“ hodnotil.
Sinner vyhrál turnaj v Torontu, Pegulaová dominovala v montrealském finále |
Ve čtvrtfinále se nadřel proti Francouzi Monfilsovi (6:4, 4:6, 6:3), který z Toronta vyprovodil turnajovou čtyřku Řeka Tsitsipase. V semifinále brzdil rozjetého Američana Paula (6:4, 6:4), který si vyšlápl na světovou jedničku Španěla Alcaraze.
I proto v Kanadě nedošlo na další očekávanou strhující bitvu mezi talentovanými mladíky, kteří bývají pro fanoušky zárukou skvělé zábavy. Stačí vzpomenout na loňské US Open, kde spolu zápolili přes pět hodin. Letos v Miami vydrželi na kurtu během třísetového duelu tři hodiny.
V souboji o titul pak Ital nedovolil zakončit vítězně životní turnaj De Minaurovi (6:4, 6:1). Australan předtím vyřadil Rusa Medveděva, Sinnerova finálového přemožitele z Miami, či Američana Fritze.
„Snažím se hrát bod po bodu a ke každému na kurtu přistupovat s naprostým respektem,“ prezentoval Ital recept, díky němuž si s mírným předstihem nadělil pohledný narozeninový dárek.
Finále navíc přeměnil v přehlídku svých největších zbraní využívaných od základní čáry, k síti se podle statistik vypravil jen ve čtyřech případech a ostrými údery bombardoval především nejistý forhend soupeře.
Šestnáct nevynucených chyb, pak obratně vyvážil pěti esy a čtrnácti vítěznými míči, které De Minaur zahrál jen tři.
Po turnaji se navíc Sinner vyhoupl na šesté místo žebříčku ATP, výše ještě nikdy nevystoupal. Do elitní desítky sice nakoukl ještě jako dvacetiletý, ale na další výrazný posun si počkal déle.
Loni ztvrdil příslušnost k mužské tenisové špičce, když se v jedenadvaceti probojoval mezi nejlepší osmičku Australian Open, Wimbledonu i US Open.
Cestou vzhůru chtěl pokračovat i v aktuální sezoně.
Po slibném rozjezdu na betonových dvorcích se k jeho nelibosti protrápil antukovým obdobím. „Pořad tvrdě pracujeme, snažím se o maximum každý týden, protože cítím, že na to mám potenciál,“ ujišťoval na Roland Garros.
Dvouměsíční krizové období zažehnal v nejlepší možnou chvíli - na Wimbledonu, kde si poprvé vyzkoušel náročnost grandslamového semifinále.
V něm jasně podlehl Srbovi Djokovičovi, pro Italovo sebevědomí se ovšem bezesporu jednalo o veledůležité tažení.
O pouhý měsíc později se dočkal v Torontu prozatím nejcennější trofeje. „Teď se samozřejmě cítím dobře, silnější a hladovější pracovat v budoucnu ještě tvrději,“ zářil Sinner.




















