Francouzi Gasquetovi podlehl 4:6, 4:6 a vzápětí oznámil, že nepřijme volnou kartu pro US Open, poslední grandslam sezony. Ovšem pozor, Murray neskládá zbraně.
Naopak! Dál hodlá dřít jako galejník, aby mohl po kurtech kmitat jako v časech své největší slávy. Chystá se pilovat servis i return.
Nejsem dost fit
V New Yorku, kde před sedmi lety získal svůj první velký titul, se prostě jen nechtěl představit, když není dost fit. Na zápasy na tři vítězné sety se ještě necítil. Při tradičně divoké tenisové párty na Flushing Meadows jej diváci uvidí ve čtyřhře a mixu. V programu má několik singlových startů na podzimních asijských podnicích.
A na Australian Open 2020 fanoušci smějí očekávat zjevení starého dobrého Murrayho. „Devět až dvanáct měsíců po zákroku bych se měl blížit své optimální kondici. A co se týče rychlosti, měl bych se plně zotavit do roka po operaci,“ prohlásil pro BBC.
Murray při kříšení profesionální kariéry podstupuje další zásadní misi. Jako jediný tenista v historii získal dvě zlaté olympijské medaile ve dvouhře. Jako jeden z mála se v tomto století dokázal vetřít mezi nadpozemské bytosti, jež nosí příjmení Federer, Nadal a Djokovič.
V červenci 2013 se stal prvním Britem po 77 letech, který vyhrál Wimbledon. Když triumf zopakoval a ještě se v éře tří králů prosmýkl na pozici světové jedničky, byl ve vlasti pasován na rytíře.
Letos v lednu se – týrán ukrutnými bolestmi – zvolna loučil s milovaným povoláním. Jenže na jaře se nezdolný rek znovu zjevil na scéně s pokovovaným kloubem a ujal se role průkopníka či jakéhosi pokusného králíka.
„V tenisu něco podobného ještě nikdo nevyzkoušel,“ řekl o comebacku. „Bude tuze zajímavé sledovat, jak se mi daří. Doufám, že mi to půjde dobře. Třeba ukážu novou cestu dalším sportovcům.“
Posouvat hranice
Zákrok zvaný Birmingham hip, který je k tělu šetrnější než klasická náhrada opotřebované kyčle protézou, mu doporučil Bob Bryan. Skvělý americký deblista po něm znovu válí na dvorcích a Murray teď ještě posouvá hranice snahou navázat na dřívější úspěchy ve fyzicky výrazně namáhavějším singlu.
K nejvzácnějším trofejím jej donesla ochota trpět v přípravě a posedlost i těmi nejtitěrnějšími drobnostmi. Teď například bedlivě sleduje výsledky testů, při nichž si měří rychlost pohybu po kurtu. Časy se zlepšují, jenže cvičení úplně nevystihují zápasové situace.
„Musíte reagovat na soupeřovy údery, předvídat a měnit směr běhu,“ vysvětlil pro BBC v Cincinnati. „Dneska jsem se necítil pomalý, ale ani tak hbitý, jak bych si přál. V závěru už jsem měl těžké nohy.“
Podobně přísný je na sebe též při vybrušování ostatních prvků své hry. Kyčel ho mučila už dlouho před operací, přibližně po roce a půl v ní konečně necítí bolest.
I proto se odhodlaně utkává s kolosální výzvou. Znovu by rád zápolil o nejslavnější tituly. Zdá se, že se před ním tyčí nesplnitelný úkol.
Rytíř Andy se ovšem předem nevzdává.
