„Na začátku kariéry berete spoustu věcí jako samozřejmost,“ líčí tenisový šlechtic, grandslamový šampion a olympijský vítěz. „A proto si neuvědomujete, že by člověk měl hlavně oceňovat to, že je zdravý. Proto je tohle do jisté míry jeden z mých největších triumfů.“
I když se zrodil v 1. kole, navíc na spíš fádním turnaji v čínském Ču-chaji. Pro Murrayho ovšem bylo vítězství nad Tennysem Sandgrenem mimořádné, exkluzivní.
„Kvůli tomu, co všechno mu předcházelo,“ líčil.
Na svůj celkový 664. úspěch v singlu čekal od 1. ledna, radostí si zakřičel pouze při dvou zápasech na challengeru na Mallorce. Musel na operaci kyčle, vracel se a klopýtal, zápolil ve čtyřhře, pochyboval a pak zase věřil.
„Bylo to opravdu těžké,“ oddechl si v čínském městě. Ču-chaj leží hned na hranici s Macaem, rájem kasin a hazardu – a také Murray si poslední dobou musel připadat jako pod dohledem krupiéra. Dělá, co může. V dobrém slova smyslu sází: na promyšlené tahy, na přepečlivou přípravu. Zároveň však cítil, že věci nemá absolutně pod kontrolou. Že vzdor veškeré snaze vypadává ze zápasového rytmu a že konkurence mezitím sílí.
„Netuším, jak daleko se ve svém comebacku můžu dostat,“ přiznal před startem aktuálního turnaje. „Musím se zlepšit fyzicky, abych dokázat podávat konzistentní výkony. Zároveň nemám ponětí, kolik prostoru ke zlepšení mi zbývá, jestli budu schopný vrátit se na nejvyšší level. Ale určitě to budu zkoušet.“
Murray dnes odehraje další zápas proti talentovanému Australanovi De Minaurovi, ale i ten znamenal jen krůček, malinké popoběhnutí v jeho maratonské misi. Do pavouku v Ču-chaji se zapojila esa jako Tsitsipas, Bautista Agut nebo Kyrgios, přesto se zde rozhodně nesešla nejvyšší možná konkurence. Zároveň z Murrayho plánu vyplývá, že ani tady nijak nepočítá s vítězstvím.
„Před pár lety bych se rozhodně nezapisoval na čtyři turnaje za sebou,“ připomíná svůj čínsko-evropský rozvrh na trase Ču-chaj, Peking, Šanghaj, Antverpy. „Protože bych počítal s tím, že se mi pokaždé povede dobře a že všude dojdu daleko. Situace se změnila.“
Při pohledu na jeho fantastický tenisový životopis je takřka obdivuhodné, jak si přenastavil mysl.
„Zápasy s top soupeři pro mě teď představují dobrou přípravu. Moje tělo si musí zvykat na pravidelnou zátěž,“ říká upřímně. „Rád bych do konce roku stihl 12 až 15 duelů. To, že jsem na challengeru na Mallorce ve dvou setech porazil 120. hráče žebříčku (Itala Violu), pro mě představovalo velmi dobrý počin.“
Roger Federer i Novak Djokovič za sebou mají několikaměsíční pauzy, při nichž jako by objevili pramen mládí; v žebříčku se nikdy nepropadli tak hluboko jako sir Andy. Rafael Nadal zase překonal tisíc a jednu dílčí bolístku. Tihle tři žijí v posledním výškovém táboře a jen z něj vyrážejí na dobyvatelské výpravy na tenisové vrcholy.
Muž, kvůli němuž se Velká trojka dočasně přejmenovala na čtyřku, se naopak škrábe nahoru od úpatí. Proto si tak cení i výhry v 1. kole.