Pocházíte z Plzně, navíc z proslulé pivovarnické rodiny, že?
Ano, můj tatínek, dědeček a pradědeček tam byli sládci v místním pivovaru. Naše jméno je v Plzni velmi známé. I když jsem už předtím vyhrála čtyřhru na grandslamu v Paříži, až olympijská medaile z Londýna v roce 2012 pomohla tomu, aby se i moje jméno dostalo do širšího povědomí. Přesto lidi dál říkali: „Aha, ty jsi vlastně dcera toho sládka…“ Stejné to bylo i předtím. Když jsem se stala v roce 2003 juniorskou mistryní světa ve čtyřhře, taky zaznívalo: „Dcera sládka dokázala…“
Jak tahle rodinná tradice ovlivnila vaše dětství?
Podstatně. Moje o pět let starší sestra dokonce vyrůstala přímo v pivovaru. I mně tam bylo vždycky dobře. Když jsem procházela bránou jako holčička, všichni mě tam znali a ptali se: „Jdeš za dědečkem, nebo za tatínkem?“ Později se stal táta dokonce sládkem Gambrinusu, takže byl jeho podpis na plechovkách. A já ho pyšně všem ukazovala: „Tohle je můj táta!“
Tenis se změnil, chybí v něm stálá velká jména, která by byla tahounem turnajů.
