Pro břitké sportovní kritiky byl duševně labilním packalem, který dokázal promarnit i ty nejslibnější šance. Na domácím grandslamu ho předtím ve čtvrtfinále vyřadil Courier, dvakrát podlehl v semifinále Lendlovi a ve finále 1990 ho převálcoval Sampras 6:4, 6:3, 6:2.
Ač před třiceti lety na betonu v Queensu ve čtvrtém kole přemohl v pětisetové řeži krajana Changa, nemilosrdný sloupkař Lupica do něj v New York Daily News stejně tepal: „Agassi není šampion. Turnaj má ve svých rukou, ale jistě najde způsob, jak ho nevyhrát.“
Na Flushing Meadows se tenkrát dostavil coby dvacátý muž žebříčku, což znamenalo, že se podle tehdejších pravidel nevešel mezi šestnáct nasazených. Bez zvýhodněné pozice v pavouku před ním v Open éře nikdo nedomašíroval až k poháru.
Domácí triumf pro něj měl zvláštní cenu. Naposledy zvítězil na grandslamu s povážlivě řídnoucími dlouhými vlasy. O pár měsíců později si je oholil.
