Poker v Hiltonu na vlastní kůži: zábava, ale hodně psychicky vyčerpávající

Neberu si žádnou výstroj, neoblékám si dres. Přesto jdu provozovat sport. Alespoň tak to tvrdí profesionální hráči pokeru.

JAKO JEDEN Z NICH. Na chvíli měl redaktor iDNES.cz možnost vcítit se do pocitů účastníků velkého pokerového turnaje EPT, který probíhá v pražském hotelu Hilton. | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

V rámci turnaje European Poker Tour, který právě probíhá v Praze, jsem dostal příležitost zahrát si tuhle stále populárnější karetní hru. Nezpotil jsem se u ní jako při tenise, ale psychicky mě vyčerpala víc než fotbalový zápas.

Poker jsem bral jako zábavu k pivu. Mezi profesionální hráče se dostávám možná jednou za měsíc. Teď se mi to povedlo znovu. Někteří soupeři jsou na tom sice podobně, možná i hůř, ale přesto jsem před začátkem nervózní.

Více o EPT

si přečtěte ZDE.

Prostředí hotelu Hilton svazuje. Na chodbách potkáváte nejlepší hráče světa, v kasinu zámožní podnikatelé neváhají vsadit několik desítek tisíc na číslo v ruletě. Stoly, kde se hraje black jack, jsou obsypány hráči i diváky.

Ale ne, klid. Já nejdu hrát hazard. Tak mi to bylo řečeno. Poker je o umění, dovednostech, chytrosti, blufování.

Turnaj s 50 hráči začíná. Atmosféra není tak svázaná jako o pár místností dál, kde se hraje PokerStars.com EPT. Tady se u stolu bavíme, i když nemáme karty v ruce.

Mám před sebou 3 000 v žetonech. Snad mi vydrží aspoň hodinu. Ze začátku nechci zbytečně tlačit na pilu. To nepřináší nic dobrého v žádné činnosti. Čekám na soupeře, podívám se, jak hrají.

Ve sportu by se to dalo nazvat úvodním oťukáváním. Jenže na jiných "hřištích", přesněji stolech, se začalo zostra.

"All in!"

"Seat open!"

Vypadl první účastník turnaje.

Za ním druhý, třetí, čtvrtý...

Doufám, že se mi to vyhne. I já jsem se pak rozhodl, že vsadím zbytek žetonů. V úvodním oťukávání jsem ani nedostal příležitost k útoku. Nesedla mi žádná přihrávka - analogicky měl jsem špatné karty.

Uf. Tento heads up mi vyšel. Ubránil jsem se ataku soupeře. On zkusil

Zbyli pouze čtyři češi

V main eventu pražského EPT už zbyli jen čtyři Češi. Vypadli Škampa, Kabrhel i Hrubý. Do třetího dne vstupuje s 220 tisíci žetony Filip Nechanský, s ním jdou dál Soudský, Targa a Vajgl. V turnaji zbylo 94 hráčů, na 80 z nich čeká výplata. V sobotu se hraje finálový stůl.

předstírat lepší kombinaci, nenechal jsem se nachytat. Přišla mi flush, tedy pět karet stejné barvy. A ještě jsem měl dost karet v balíčku, které by znamenaly mou postupku, tedy straight.

Zhluboka si oddechnu, rychlý brejk se mi povedl. Na chvíli mi stoupl tep jako při sprintu podél lajny. Konto se mi zvětšuje, můžu si dovolit občas vsadit víc. Odhalit soupeře, klamat tělem.

Postupně vypadávají z turnaje další a další. "Že bych se dostal daleko?" říkám si naivně. V přestávce jsem si myslel, že bych vyčkávací taktikou mohl zůstat v turnaji dlouho. Jen jsem usedl ke stolu, dostanu do ruky Q a K v barvě. Takhle dobrá kombinace mi za celý večer nepřišla.

Sázky jsou vysoké. Držím se. Zůstáváme ve hře dva. Já jsem v hluboké defenzivě, jako gólman při penaltě.

Na stůl přišly 10 9 7 všechny ve stejné, ale ne v mé barvě. Soupeř mě vyhání. Ještě kartu - Q. "Váš all in, pane," ohlásí dealer. Dlouho přemýšlím, ve sportu bych musel jednat ve zlomku vteřiny. Potím se. Bojím se, že soupeř má barvu, případně postupku. Dorovnávám. Jsem lepší! Kolega má jen A 10.

Jenže poslední karta je eso. Konec.

Jsem naštvaný, unavený. Dám si panáka - v pokeru nejsou dopingové zkoušky. Možná kdybych měl lepší trénink a hrál poker častěji, nedostanu poslední handu takhle daleko. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že rozhodlo jenom štěstí. Ale přece i ve sportu se mu chodí naproti...