Co se honí hlavou mámy, jejíž dcera nastupuje na olympiádě k jízdě o zlato?
Hana: Šok, emoce, dojetí… Moc jiných myšlenek jsem v hlavě neměla. Mám o Zuzku vždycky obrovský strach, na závody typu Světového poháru nebo mistrovství jsem se až doteď nekoukala živě, nejezdila jsem na ně fandit, protože mi z toho bylo úzko. Teď na olympiádě to bylo poprvé, kdy jsem se vydala na nějaký její velký závod.
Vážně poprvé?
Hana: Předtím jsem se vždycky podívala jenom na výsledky nebo na závod ze záznamu, když už jsem věděla, že ho dokončila a je v pořádku. Bojím se, že se zraní nebo bude z výsledku zklamaná. A jsem taky dost pověrčivá.
Zahákla se za kotvu na sjezdovce, sváželi ji dolů na saních. Bála jsem se zranění, ale důvod jejího strašného pláče byl úplně jiný.
