„Reprezentace byl jeden z mých cílů. Jen mě občas napadá, jestli to nejde všechno moc rychle,“ říká Mika. „Už přechod z hráče na trenéra byl velmi rychlý a trošku riskantní. Pro mě je to velký závazek vůči klukům, kteří mě oslovili. Jsem si vědomý, že to není samozřejmost, že je to všechno rychlé.“
Byl jste hodně překvapený, když jste dostal nabídku?
Michal s Danem mě kontaktovali v novém roce. Byl to pro mě velký šok a milé překvapení.
Zvažoval jste ji hodně i s ohledem na práci v Zubří, a že jste nedávno založili rodinu?
Osobně jsem neváhal ani chvilku. Je to práce, kterou jsem chtěl dělat. Samozřejmě jsem musel brát ohled na rodinu, klub, školu. Manželka je naštěstí ze sportovního prostředí (bývalá házenkářka, za svobodna Kristýna Salčáková). Má pro mě pochopení, okamžitě mě podpořila a řekla, ať do toho jdu. V pohodě to bylo i v klubu. Ve škole to bylo složitější, museli jsme se dohodnout co a jak.
Čeští házenkáři vymění po MS trenéra. Sabatého nahradí Brůna a Kubeš |
Jak to budete tedy stíhat?
Když pojedu na reprezentační soustředění, vezmu si ve škole neplacené volno. Jinak to vyřešit nešlo. Příští rok se změní podmínky ve škole. Pokud jde o organizaci tréninků, jsem nespavec, takže budu večer o hodinu déle pracovat.
Jakou budete mít v novém realizačním týmu úlohu?
Michal s Danem jsou rovnocenní partneři, ti hlavní, ale nechci být do počtu. Chci jim co nejvíce pomáhat – při analýze soupeřů, herního výkonu. Ulehčit jim to, aby se mohli plně soustředit na svoje věci. Uvidíme, jaké mi přidělí úkoly. Zatím jsme se společně bavili jednou, tento týden se máme vidět podruhé, tam se moje role a kompetence budou více specifikovat.
Daniel Kubeš trénuje Duklu, Michal Brůna Karvinou, se kterou se střetnete se Zubřím hned v prvním extraligovém zápase po mistrovství světa. Jak vnímáte tuhle pikanterii?
Je to specifická situace, že jsme v extralize všichni tři soupeři. Ale funguje to také v jiných sportech. Při prvním setkání jsme to trochu naťukli. Známe se a uvědomujeme si, že budeme muset otevřít karty, nejde se schovávat. Úspěch české reprezentace bude na prvním místě.
Zubří vyhrálo odvetu, ale v Evropském poháru jde dál Považská Bystrica |
Budete jako nový asistent českého áčka o to více sledovat aktuální mistrovství světa?
Samozřejmě českému týmu budu fandit jako na každém turnaji, ale chtě nechtě bude můj pohled už trochu jiný. A budu se dívat s větším zaujetím. Po mistrovství světa se v evropské kvalifikaci střetneme s Chorvatskem a jeho zápasy budu cíleně analyzovat.
Pojedete na mistrovství přímo do Dánska?
Nemůžu. Přišlo to všechno náhle. Mám klubové povinnosti, ale videoanalýza se dá v dnešní době dělat v pohodě na dálku.
Tipnete si, jak Česko dopadne?
Máme těžkou a vyrovnanou skupinu jen s evropskými týmy, ale věřím, že postoupíme do další fáze a ideálně s nějakým bodovým ziskem. I když jsme prohráli generálku se silným Portugalskem, ukázalo se, že můžeme hrát s každý.
V týmu je pět odchovanců Zubří, s některými jste i hrál. Je to pro vás výhoda?
V první řadě jsem pyšný, že v národním mužstvu je tolik Zubřanů. Že jsme pořád schopni chrlit reprezentanty. Díky tomu, že se známe, můžeme mít k sobě blíže, více mi řeknou. Oni mi zase můžou pomoct se rychleji adaptovat.
Momentka z utkání Plzeň - Zubří.
Budou se vám hodit zkušenosti z reprezentace házenkářek, které jste v éře trenéra Jana Bašného pomáhal externě?
S videoanalýzou určitě. Každý trenér má svoje specifika, požadavky. Budu se snažit Danovi s Michalem vyhovět, a když budou mít zájem, můžu jim předat zkušenosti, které jsem od Honzy Bašného získal. Může to být obohacující pro obě strany.
Jak vlastně hodnotíte, že u reprezentace končí po třech letech španělský kouč Xavier Sabate a vrací se čeští trenéři?
Tím, že jsem součástí nového realizačního týmu, nemůžu být úplně objektivní. Házená se vyvíjí a chtěli jsme vyzkoušet zahraniční cestu, Sabate byl její součástí. Současně trénoval ve špičkovém polském klubu (Plock), přinášel přidanou hodnotu. V české házené je ale více trenérů, kteří by mohli vést reprezentaci. A domácí trenéři lépe pochopí českou náturu, což je ve sportu plus.
Zpět k Zubří. Vypadli jste z českého i evropského poháru, v extralize jste sedmí. Jak hodnotíte první půlrok v pozici trenéra?
S rozpaky. V některých ohledech jsem na tým hrdý, v jiných naštvaný. Pořád nám chybí něco navíc. Možná zabijácký instinkt. Často se ptám, proč když trénujeme více než soupeř a máme takový tým, prohrajeme. Chápu, že se to stane, ale jednou, dvakrát, ne opakovaně. Cítím, že v týmu je síla, jen ji potřebujeme probudit, být drzí Zubřani, kterých se budou soupeři bát.
Bylo poslední vítězství v Plzni velkým povzbuzením do jara?
Je to fajn, ale nesmíme usnout na vavřínech, je třeba odrazit se dále. Musíme se poučit z loňské sezony. To jsme v posledním zápase roku porazili Karvinou a pak jsme stejně na poslední chvíli honili postup do play off z osmého místa.
Takže jarním cílem je vylepšení sedmého místa?
Jednoznačně chci stoupat tabulkou vzhůru a doufám, že i tým. Abychom šli do play off jako sebevědomé mužstvo na vítězné vlně na plné pecky.
