"Orientační běh nepatří mezi populární sporty, takže mě vítězství překvapilo," přiznal Smola, který se věnuje postgraduálnímu studiu na fakultě aplikované informatiky.
Šampionát se uskutečnil o prázdninách. Mohl jste se díky tomu na něj víc soustředit?
Už jsem na postgraduálním studiu, takže žádné prázdniny nemám. Ale během nich je všechno volnější. Příprava proto byla dobrá.
Jaký největší zážitek jste si z mistrovství dovezl?
Samozřejmě medaili. Víc se ode mě čekalo na klasické trati, kterou běhávám líp. Ale teď mi vyšla krátká trať. Terén na kraji Jeseníků byl perfektní.
Bylo pro vás velkou výhodou, že šampionát se uskutečnil v prostředí, které dobře znáte?
Ano. Trénovat v prostoru, kde se běží, je dlouho dopředu zakázané. Ale můžu trénovat v okolí, kde je podobný terén. Je to blízko, takže jsem tam mohl jezdit častěji. Pomohl nám i způsob, jakým je udělaná mapa. Každý mapař ji tvoří jinak a my víme, jak pracují ti naši.
Přímé přenosy ze šampionátu nabídla také České televize. Zvýšily vaši popularitu ve škole nebo mezi známými?
To ne. Spousta známých mi volala, že se dívala. Ale ti věděli, o co jde. Měl jsem ovšem možnost mluvit s lidmi, kteří orienťák nikdy neviděli. Přenosy je bavily.
Prázdniny máte pořádně nabité, před týdnem jste uspěl na akademickém mistrovství světa. Zlato a stříbro naznačují, že pořád máte skvělou formu.
Mezi závody nebyl velký časový rozdíl, forma vydrží. Navíc tam přece jen nebyla taková konkurence jako na normálním šampionátu. Medaile se ode mě očekávala.
Předpokládám, že mezi orientačními běžci je spousta studentů. Liší se od sebe oba šampionáty?
Snad všichni Češi, kteří závodili na normálním mistrovství světa, studují. Ale v nejlepších zemích, ve Skandinávii a Švýcarsku, to pravidlem není. Ti nejlepší se tam uživí, jsou profíci.
V české reprezentaci nejste jediným rodákem ze Zlínska. Tomáš Dlabaja pochází z Fryštáku, Vladimír Lučan ze Slušovic. V čem hledat vysvětlení, že tolik běžců z východní Moravy se prosadilo?
Orientační běh má ve Zlíně tradici, vždycky tady býval velký klub. Býval i ve Slušovicích. Navíc podmínky kolem Zlína jsou dobré, všude je spousta lesů, kde se dá perfektně trénovat.
Takže na vaše úspěchy brzy naváží další zlínští odchovanci?
Máme teď docela nadějné dorostence. Ale ve Zlíně je velký problém v tom, že všichni odejdou na výšku do Prahy a pak skončí. To je kritické období. Já jsem studoval v Brně a pak se vrátil zpátky do Zlína, návrat mi docela prospěl. Tady jsou totiž úplně ideální podmínky. V čím větším městě žijete, tím složitější je dostat se do lesa na trénink. Ve Zlíně je všechno blíž, je to mnohem pohodlnější.
Orientační běh nepatří mezi nejpopulárnější sporty. Nelitoval jste někdy toho, že jste si ho vybral?
Ne. Mně se na něm líbí, že je pestrý. Pokaždé se závodí někdo jinde, viděl jsem spoustu zemí. Vůbec toho nelituju.
Jaké jsou vaše další sportovní plány?
Ještě bych chtěl dva roky běhat. Příští rok se mistrovství světa uskuteční v Maďarsku. To je terén, který by nám Čechům mohl sedět. Je to podobné jako u nás. Navíc se poběží skoro ve stejném místě, kde jsem se kdysi stal juniorským mistrem světa. Za další rok bude šampionát v Norsku. Náš sport tam vznikl, jsou tam nádherné terény. Budou to krásné závody, tam bych mohl skončit.
