"Nebyla to chyba ani koně, ani moje, ale spíše souhra okolností, které se mohou přihodit při jakémkoli dostihu. Po závodě mi bylo z tragédie špatně, ale nemohu se tím stále sžírat. Život jde zkrátka dál," říká Jiří Kousek.
Co vám po dostihu řekl majitel Anatola?
Nic mi nevyčítal. Stala se zkrátka tragédie, k jakým na dostizích občas dochází.
Nebyl Anatol před tragickým skokem unavený po dlouhém dostihu?
Rozhodně ne, byl stále v dobré kondici. A že je výborný překážkový kůň, dokazoval již od startu. Všechny skoky absolvoval bez problémů a proskákal je stejně dobře, jako vítěz Velké pardubické.
Nezanevřel jste nyní na pardubickou dráhu?
Bezprostředně po dostihu mi sice bylo zle, ale druhý den jsem už musel myslet na jiné věci. Zařizoval jsem doklady pro zpáteční cestu a také jsem si šel zaběhnou na dráhu svých pět ranních kilometrů. Takový už je život, musí se jít dál.
Máte vůbec chuť se po smrti Anatola do Pardubic vrátit?
Určitě. Můj vzor v pracovitosti a přístupu k dostihům je Josef Váňa. Za vítězstvím Chalca, kterého trénoval, je obrovská porce dřiny a proto Váňovi vítězství opravdu přeji. Pro mě to je motivace, abych dál u dostihů zůstal.
