Zatímco třeba skifař Ondřej Synek po olympiádě mohl brzy "zapíchnout" veslo a užít si i dovolenou, oštěpařku Barboru Špotákovou čekaly další závody. K olympijskému zlatu v tom posledním přidala ještě světový rekord.
Křištálová lupa
"Výborná volnočasová aktivita," žertoval její manažer Libor Varhaník.
Když Špotáková včera odcházela od prezidenta davem turistů sledujících vojáky Hradní stráže, byla na ní znát únava. Občas si sice odskočila na oslavy s kamarády, ale jinak trénovala, objížděla soutěže a plnila povinnosti olympijské vítězky.
"Moc se těším na dovču, jsem ze všeho skoro nemocná. Bylo to náročné, ale zase příjemné. Člověka drží, že ohlasy jsou pozitivní. Opravdu melu z posledního. Je to daň, ale krásná."
Však i prezident Václav Klaus při včerejším oficiálním přijetí ocenil, že před ním stojí řada všech šesti pekingských medailistů.
"Jsem velmi rád, že jste obětovali chvilku a přišli. Slávy jste si už užili dost, nepotřebujete přijít k prezidentovi na Hrad."
Zkrátka úspěšní sportovci = tváře žádoucí pro novináře, sponzory, politiky...
"Humbuk mě nepřekvapil, čekala jsem ho," říká dvojnásobná medailistka Kateřina Emmons, jež už zažila zájem po bronzu v Aténách.
S výběrem akcí jí pomáhá její marketingová agentura.
"Nejezdím všude. Byla jsem nemocná, ještě nejsem zdravotně úplně v pořádku, některé věci musím odmítnout. Je jich asi docela dost, ale nedá se nic dělat. Pak bych každý den byla někde úplně jinde nebo bych čtyřikrát za týden jela do Prahy. To nejde."
Její střelecký kolega David Kostelecký na čas zájmu v Česku unikl. Promeškal třeba večeři s premiérem, protože byl v Itálii.
Ale nikoli na dovolené, na niž se vydá až snad koncem října.
"Nebyl to odpočinek, ale práce a trénink," říkal olympijský vítěz. Čerstvě se vrátil ze soustředění z Bělehradu, pro něj sezona totiž ještě neskončila. Dnes cestuje na finále Světového poháru v Minsku.
"Těšil bych se, kdybych měl za sebou dobrou přípravu, ale kvůli povinnostem nebyla taková, jakou bych si představoval."
Jenže promarnit příležitost olympijského vítěze taky nechce. "Jsem rád, že když se mluví o mně, zároveň je to reklama mému sportu."
. Bavila mě talkshow, říká olympijská hrdinka Emmons
Z křestu oficiální olympijské publikace musela zmizet předčasně. Žádostem o podpis však stejně neunikla, ačkoli se snažila odejít mimo hlavní cestu.
Kateřina Emmons, nový národní poklad.
Zlatá a stříbrná střelkyně teď pořád musí vysvětlovat, proč si dává pauzu.
"Všichni se hrozně děsí, ale je to záměrný krok, abych vydržela až do her v Londýně." A dohady o těhotenství komentovat nechce. "Nemyslím si, že do toho, kdy si naplánujeme rodinu, někomu něco je."
Doma v Plzni občas hlídá aspoň syna sestře, která tak může trénovat. A na závěr dne utíká z mumraje právě k rodině. "Večer si odpočinu."
Na dovolené jste si neoddychla?
Byla dobrá, ale krátká. Od olympiády si neodpočinu vůbec. Lidi mě poznávají, gratulují mi. Pak tady rozhovor, tamhle rozhovor. Ob den něco. Je to vysilující. Spousta lidí se ptá ještě na olympiádu. Já už bych ji zamkla do šuplíku, nevytahovala bych ji, přijde mi stará.
Poznávali vás lidé i na Slovensku, kam jste zajeli?
Sami od sebe ne. Ale ke strejdovi přišli jeho známí. Slyšeli, že přijedeme, přišli se na nás podívat. Už mám nálepku.
Utečete jí aspoň, až odjedete za manželem do USA?
Určitě. Nebude se mi to připomínat každý den. V Americe mají jiné starosti a střelci jsou až patnáctá liga.
Jak vlastně vypadal váš diář ve dnech po hrách? Byl denně plný?
Žádný pevný plán jsme neměli. Až do minulého pátku jsem měla dovolenou, nemusela chodit do práce, nic. (Emmons je zaměstnankyní odboru sportu ministerstva vnitra, pozn. aut.) Dělali jsme, co jsme chtěli. Rozhodovali jsme se až ráno. Hodně času jme trávili s rodinou, se sestrou, švagrem a malým Štěpánkem. Bylo hodně návštěv, nasčítalo se to. Dvakrát do týdne jsme někam jeli, volného času zase tolik nebylo.
Jaká z akcí vás pobavila nejvíc?
Uvolněte se, prosím. Bylo rychlé a zábavné. V talkshow jsem byla poprvé a byla to dobrá zkušenost.
Odhadnete, kolik bylo rozhovorů?
Hodně. Někdy už mi bylo tázajících líto. Neumím se opakovat, a když jsou čtyřikrát za sebou stejné otázky, docházejí mi slova.
|
. Skifař Synek na dovolené pozoroval zblízka delfíny
Jak se taky může vyplatit olympijské stříbro? Třeba tak, že vám za něj sponzor dá dovolenou. A ne lecjakou.
Skifař Ondřej Synek si díky medaili z Pekingu mohl vyrazit i s přítelkyní Pavlou na ostrov Mauricius v Indickém oceánu.
"Úžasné. Byl jsem tam osm dní, válel se, lyžoval na vodě. Všechno, co k dovolené patří," líčil nadšeně.
"Byl to můj nejexotičtější zážitek. Je to jiné než tady v Evropě."
Už jen ten výhled! Ani nemusel vylézt z postele a mohl pozorovat romantické nebe. "Otevřeli jsme dveře v pokoji, postel byla nasměrovaná přímo na západ. Moře bylo patnáct metrů," popisoval.
Zkoušel místní kulinářské speciality, však i jeho partnerka už předem říkala: "Ideální dovolená? V teple, u moře, bez starostí. A all inclusive, abych nemusela vařit, přes rok se navařím až až."
A tak si dopřávali mořské "potvory" nebo také indickou stravu. "Každý den kuchyni měnili, všechno jsme ochutnali," řekl skifař.
Šnorchloval v moři, z blízkosti si mohl prohlédnout i delfíny.
"Neplavali jsme s nimi, ale jezdili jsme na katamaranu a oni plavali podél nás. Koupat se s nimi nesmí, zakázali to, protože lidi na nich jezdili. Ale byli hned vedle lodi, dva metry ode mne," uvedl Synek.
Ani katamaran mu na moři problémy nedělal. "Moje loď je ještě vratší," říkal se smíchem.
|
. Volf brázdil vlny, Štěpánek se staral o děti
Nejen bezstarostné jsou poolympijské dny. Deblkanoista Ondřej Štěpánek během nich každý den jezdí do nemocnice.
Předčasně narozený syn Matouš, maličké miminko, už se přesunul z inkubátoru do postýlky.
Snad i díky síle, kterou mu mělo přidat olympijské stříbro.
"Každý den tam musíme jet s mlékem a chodíme ho s manželkou na tři hodiny chovat. Někdo se musí postarat o dceru a do toho všechny akce," říká Štěpánek. "Musíme to všechno skloubit, a tak jsem se utrhl jen na víkend ke kamarádovi na chatu. Bylo to uvolnění." S dcerou Julií tam vyrazil na výlet na Ještěd. Na "juchání" nebylo kdy. "O víkendu děláme oslavu pro kamarády od vody. Oslavím všechno, až se mi malej vrátí domů."
To jeho parťák Jaroslav Volf utekl z kolotoče aspoň na chvíli k moři. Před sedmi lety si oblíbil windsurfing.
"Tehdy jsem si koupil prkno, hrozný šrot, a šel to zkoušet na rybník," vzpomíná. Považuje se stále za začátečníka. "Pořád se na tom plácám, nejsem dobrý surfař."
Ovšem k moři se po každé sezoně těší. Letos se opálil, ač zrovna ani na pláži tropické počasí nebylo. "Ale surfování, to bylo něco. V takových vlnách jsem ještě nejezdil. Byl to největší poolympijský zážitek.
Dva kilometry od břehu byly dlouhé, táhlé, hladké vlny. Byl jsem v sedmém nebi."
|
