Klubová věrnost a oddanost. Stručněji asi nelze popsat kariéru 38letého bývalého fotbalového brankáře ze Strakonic.
Zdeněk Křížek odchytal 66 ligových zápasů za jeden klub, za českobudějovické Dynamo. Celkem v profesionálních soutěžích nastoupil do 171 zápasů.
Loni v létě se však s velkým fotbalem po devatenácti letech rozloučil. U svého milovaného sportu však zůstal dál, Křížek se stal trenérem gólmanů v klubové akademii. „Ani po kariéře jsem nezměnil klub, zase jsem v Dynamu,“ směje se strakonický rodák.
1. Kariéra
Kromě hostování v tehdy druholigových Prachaticích si bývalý brankář Dynama jiný dres v lize neoblékl. „Buď nabídky do jiných týmů nebyly, a když se už objevily, tak jsem byl pod smlouvou. Když jsme v roce 2015 spadli z ligy, ozvala se mi Bohemka a lehce i Olomouc. Ani tohle nedopadlo, zůstalo to spíš u zájmu po telefonu,“ vzpomíná Křížek.
Ničeho však nelituje, byť se mu hodně lidí z jeho okolí divilo, že zůstává v jednom týmu celou kariéru. „Určitě by vás lákalo si zkusit něco jiného, změnit prostředí. Teď už se asi nemá cenu k tomu vracet a říkat si, jestli to byla škoda, nebo ne,“ uvědomuje si.
Když sám říká, že má černobílý klub v srdci, nezní to od něj jako klišé. Jemu to věříte se vším všudy. „Jsem opravdu vděčný za každý odchytaný zápas i trénink za Dynamo,“ líčí bez zaváhání.
2. Vzpomínání
Řada profesionálních sportovců – potom, co skončí – hovoří většinou podobně. Nechybí nám tréninky, zápasy jako takové, ale atmosféra v kabině. Legrácky od spoluhráčů, oslavy vítězství, výjezdy na venkovní utkání a další věci. Zdeněk Křížek to nemá jinak.
„Já jsem byl vždycky do party. Dynamácká kabina mi chybí, pořád tam mám spoustu kamarádů. Věk ale nezastavíte, nejde chytat donekonečna. Na mé místo přišel Vojta Vorel, aby se učil od Jardy Drobného. Vojta je podle mě výborný gólman a jednou to bude opora Dynama. I v tomto směru jsem rád, když vidím, že klub je v bráně zajištěný,“ oddechne si.
3. Zaměstnání
Pokud byste čekali, že si Zdeněk Křížek po konci kariéry alespoň na pár měsíců od fotbalu odpočine, budete na omylu. Prakticky ihned nastoupil brankář s 15 čistými konty v lize do nového zaměstnání. Teď učí chytat malé fotbalisty v klubové akademii. „Mám na starost ligový i druholigový dorost, vypomáhám občas u juniorky či u žáků. Práce je dost, ale moc mě to baví a už jsem si zvykl na to, být trenér,“ zdůrazňuje.
Svou novou kariéru však nenačasoval do dobré doby. Děti kvůli pandemii koronaviru vůbec netrénují. „Před měsícem jsme mohli alespoň trénovat po dvojicích, což u gólmanů ještě zase takový problém nebyl. Teď už klukům chybí zápasy, být s týmem a společné tréninky. Jinak jim připravujeme nějaká online cvičení,“ vysvětluje.
4. Futsal
A aby toho neměl málo, nechal se od svého bývalého spoluhráče Petra Benáta přemluvit, aby doplnil budějovický futsalový tým v extralize. Zdeněk Křížek tak zase obléká dres Dynama.
„Mám za sebou odchytaných pět zápasů a kvalita soutěže je opravdu veliká. To jsem koukal,“ přiznává brankář, který chytá také za Osek v krajském přeboru. Když tedy nemá povinnosti v akademii Dynama či není s malými fotbalisty na jejich zápasech. „Mezi ty tři tyče se vždycky těším,“ hlásí. I na palubovce hlídá, aby jeho tým nedostal žádný gól, byť mu ze začátku problesklo hlavou, že by si mohl také vyzkoušet hru v útoku.
„Když jsem to ale viděl, hned mě to vrátilo do reality, byl bych v poli pro smích. Zase jsem rychle šel zpátky do brány, ale i tam musím na sobě makat. Nějaký čas jsem si zvykal. Navíc je to přeci jen trochu jiný sport a úroveň extraligy je výborná,“ chválí si strakonický rodák, který přišel do budějovického Dynama v roce 2001.
5. Odpočinek
„Člověk pořád žije aktivně,“ tvrdí Zdeněk Křížek po otázce, jestli má vůbec čas na nějaký odpočinek. „Přítelkyni to také nevadí, i ona je z fotbalové rodiny, takže to chápe. Jezdí se mnou také na zápasy,“ těší ho.
Když si však najde nějaký volný čas, sedne na kolo a rád z domova ve Strakonicích vyjíždí na cesty po okolí.
„Na kole jezdím docela dost, každé léto zvládnu přes tisíc kilometrů. Mám rád, když dorazím domů a vydám se okolo řeky do Katovic, kde je jeden moc fajn kemp. Tam si dám jedno dvě pivka a jedu zase domů. Člověk si ten život musí udělat hezký,“ uzavírá.
