„Se sestrou a kamarádkou vyrazíme na výlet a asi na několik dní vypadneme i někam ven z Česka,“ usmála se Barbora Závadová.
Pokud dorazí k moři, půjde si zaplavat? „To si pište, že půjdu, ale nenasadím si čepku a brýle a nedám si pět bazénů,“ usmála se. Ve vodě se bude jenom válet. Odpočívat. „Hlavně musím nabrat psychické síly, protože následující rok bude dlouhý.“
Ke konci srpna znovu začne s přípravou, to pojede na kola do Itálie.
Včera ještě byla v Praze, kde trénuje a také studuje. Už se ale chystala vyrazit domů do Ostravy, kde plave za Klub plaveckých sportů.
O přestupu do některého z pražských oddílů neuvažuje.
„To není ani potřeba,“ namítla svěřenkyně trenéra Jaroslava Strnada. „Jsem součástí tréninkového střediska a na oddíle tolik nezáleží. Nechci ostravský klub měnit. Jsem v něm spokojená, mám od nich podporu. Moc si toho vážím, že jsem mohla vyrůst v Ostravě a pořád za ni plavat a zároveň trénovat jinde.“
5. místov polohovém závodě na 400 metrů na mistrovství světa je pro Barboru Závadovou životním úspěchem. |
Závadová se v pondělí vrátila ze světového šampionátu s pátým místem z polohové čtyřstovky a navíc se třemi českými rekordy.
Dva vytvořila v polohovce na 200 metrů (2:13,12 a 2:11,97 minuty) a jeden na 400 metrů (4:35,60 minuty).
Kazaň označila za svůj životní úspěch. „Tak vysoko jsem na tak významné akci ještě nebyla v krátkém ani dlouhém bazénu. Ale doufám, že to není konečná.“
Takže je to pro ni motivace pro olympijské hry v Rio de Janeiru?
„Je, a obrovská, protože konečně jsem se posunula ve své hlavní disciplíně. Kvůli tomu celou dobu tu dřinu podstupuji.“
Moc dobře ví, že v Riu ji bude čekat ještě větší konkurence. „Samozřejmě. Některým českým plavcům toto mistrovství nevyšlo a stejně tak i nějakým cizincům. V Riu budou všichni připraveni stoprocentně.“
Závadová už limit pro olympijské hry splnila. Odmítá však, že by v nadcházejícím roce měla klid.
„Teď přichází to nejtěžší ze všeho – udržet kondici, celé to trénování, ale vymyslet i něco nového, protože dva roky po sobě nemohou být v přípravě stejné. Vše bude náročné ohledně cestování, závodění. Přes ten rok toho i tak bude dost.“
Tuší, o kolik bude muset zlepšit český rekord, aby v Riu uspěla?
„Vždycky se nějaké odhady dělají, abych se dostala do vytouženého finále. Musím se zase o něco zlepšit, ale o kolik to bude, to fakt nevím. Těžko říct takhle rok dopředu.“
Během minulých tří týdnů překonala dokonce čtyři české rekordy. Kromě těch polohových v Kazani vytvořila předtím na univerziádě rekord na 200 metrů motýlka – 2:12,89 minuty.
„Tolik rekordů mě potěšilo hlavně v tom, že konečně přišly v těch polohovkách. Celý rok jsme se připravovali na to, abych uspěla až teď v létě.“
V Kazani české rekordy překonávali i další plavci, leč často jim to nestačilo ani na semifinále.
„Ukazuje se, že přeplavat český rekord nemusí vůbec nic znamenat. Ano, zlepšujeme se, ale s námi i celý svět. Chybělo i trochu štěstí, protože jsme končili těsně za postupovými místy, ale s tím člověk nic neudělá. Všichni jsme tam viděli, jak je svět rychlý, že musíme na sobě ještě hodně zapracovat.“
Sama ví, že výrazně potřebuje zlepšit prsa, která jsou pořád její nejslabší disciplínou ze čtyř, z nichž se polohový závod skládá. Dalšími jsou motýlek, znak a kraul.
„Asi ano, mám prsa nejslabší, i když se je snažíme zlepšovat. Pořád to však nejde dopředu, takže asi budeme pilovat ostatní styly, které mi jdou, abych je měla na ještě lepší úrovni.“
Ke zlepšení v dalších disciplínách ji žene také skutečnost, že český rekord na 200 metrů motýlka by jí v Kazani nestačil ani na semifinále. „A to je blbé, protože polohovkářky ho plavou mnohem rychleji.“
