A dnes? "O anabolika jsem si kvůli lepším výkonům říkal sám a zdraví nemám zničené z nich, ale z tý děsný dřiny při trénincích," říká stejně rozhodným tónem zlatý medailista z moskevské olympiády roku 1980. S Brzóskou jsou prý zase kamarádi.
Aféra státem řízeného dopingu za socialismu, na kterou před rokem upozornila MF DNES, tak míří do ztracena. Zaremba byl totiž jediným reprezentantem, který chtěl dostat funkcionáře odpovědné za distribuci zakázaných látek před soud, tak jako to po pádu železné opony udělali sportovci v bývalé NDR.
"Chtěl jsem nějaké peníze"
Proč najednou říká, že si vše vymyslel? Zaremba popírá, že by ho ke změně výpovědi někdo nutil. "Strašně mě tehdy bolelo tělo a máma navíc dostala mrtvici. Byl jsem psychicky na dně a chtěl jsem vysoudit nějaké peníze," vysvětluje někdejší Nejlepší sportovec ČSSR a nakonec nesmělým hlasem připojuje omluvu.
Tohle je už druhá verze. Ještě nedávno tvrdil, že ho k obvinění Brzósky donutili novináři.
Chcete Zarembu soudit za lhaní? Koukněme se nejprve na jeho současný život. Ten je od třpytu medailí a vůně vavřínových věnců hodně vzdálený. Padesátiletý Zaremba je už druhý rok nezaměstnaný a živí ho šestitisícový invalidní důchod a dvakrát ročně dvaadvacet tisíc z olympijské nadace.
Jak správně oblafnout dopingovou kontrolu
"Denně beru asi dvacet prášků na játra, ledviny a proti bolestem. Bez nich bych tu už dávno nebyl," říká muž, kterému vzpírání těžkého železa zničilo zdraví. Denně se stará o těžce nemocné dvaaosmdesátileté rodiče, kteří jsou na jeho pomoc zcela odkázáni. S nimi žije ve vesnici Horní Suchá nedaleko Havířova.
"Novinářům říkám, že se mám dobře, ale jinak je to hrůza," tvrdí. Rozhovor s ním by připomínal grotesku, kdyby to současně nebylo tak smutné. Muž, který ještě loni proklínal vedení socialistického sportu za to, že reprezentantům nutilo doping, dnes stejně rozhodně proklíná dopingové kontroly.
"Mělo by se to povolit úplně, ať si každý bere, co chce," říká. Bez nějakých těch steroidů se prý mistrem ve vzpírání nikdy nestanete. S těžce skrývanou hrdostí v hlase dodává, že nedávno vymyslel zlepšovák.
"Za nocí, kdy jsem nemohl spát, jsem přišel na to, jak jít na závody nadopovaný tak, aby na kontrole nic nepoznali." S vynálezem se už svěřil Českému svazu vzpírání, ale jeho předseda Emil Brzóska (Zarembův bývalý trenér) prý nevěří, že je něco takového možné.
Kromě svého největšího koníčka – sledování sportovních přenosů v televizi – dnes Zaremba hlavně vzpomíná na staré slavné časy. Co na tom, že mu ke zvedání činek dopomáhala anabolika. "To, kolik rekordů překonám, jsem chodil slibovat samotnému Štrougalovi (tehdejší předseda vlády – pozn. red.)," říká a vypráví mnoho historek.
Nejvíc se rozohní, když mluví o olympijské rentě, kterou naposledy poslanec Pavel Ploc neúspěšně prosazoval v parlamentu. "To je nejstrašnější zklamání mojí kariéry," říká Zaremba. "Slibovali nám doživotní rentu, když vyhrajeme olympiádu. S tím jsem do vzpírání šel!"
Padesátiletý vzpěrač dnes nic neplánuje. "Musí mi teď vyměnit zničené koleno, a pak? Nějak to dopadne." Nezastírá, že by se jednou, až nebude tolik starostí s rodiči, chtěl zase vrátit ke vzpírání. Jako trenér. "Šel bych do toho jedině s Brzóskou. S tím to každému ještě ukážeme." Bude své svěřence dopovat? Zaremba s úsměvem přikyvuje.
Dále čtěte: Za doping budou až dva roky vězení
 Ota Zaremba žije z invalidního důchodu, kvůli zničenému zdraví nemůže najít práci. Činku už nechce vzít do ruky. |
