Zdražila žije v domku v Nové Bělé, na okraji Ostravy. "On není doma, a nevím, kdy přijde." Ženský hlas na telefonní lince zní odmítavě. "Vy jste novinář? No to tedy nevím. Zavolejte později." K večeru: "Není doma a sotva se vrátí. Ale on nemá zájem mluvit s novináři." A druhý den ráno: "Já vám přece říkala, že nemá zájem. Nechte ho v klidu." Paní, střežící Zdražilův klid, praští sluchátkem.
"Hans byl vždycky tak trochu divný patron," říká předseda vzpěračského svazu Emil Brzoska, kdysi trenér ve vrcholné anabolické éře, postava z mnoha historek. "Někdo mu ublížil už před revolucí a měl zdravotní problémy."
V Praze byl Zdražila naposled viděn 9. května 1999, kdy jako jeden z olympijských vítězů přejímal pamětní medaili ke stému výročí založení ČOV. "Už dvakrát nepřijel k vánočnímu setkání medailistů penzistů," říká olympijský funkcionář Jiří Kynos.
Zdražila u činky, na to se s pohnutím vzpomíná dodnes. "Měl to od přírody, činku hypnotizoval, jako by šla sama nahoru," říká Lexa. "Němci od něho za marky kupovali tréninkové plány." "Byl to pan vzpěrač," říká Brzoska. "A po kariéře? Někdo žije, druhý pije, jiný se uzavře." Ani on ve funkci vzpěračského šéfa, notabene též Ostravák, nic neví o oslavách.
"Domlouvali jsme jen se sekretářem svazu, že mu dáme nějakou finanční odměnu." Nadace sportovní reprezentace se ukázala pohotovější. "Máme na čtyřicet olympioniků, zdravotně postižených či sociálně slabých, kterým posíláme každý rok pětadvacet tisíc i víc," říká Jan Linger, ředitel nadace. "A Zdražila má velké potíže s páteří, kterou si zničil sportem."
Co žene Zdražilu do ústranní, že nechodí mezi dávné kamarády a rezolutně odmítá novináře? Je to spletenec událostí a příhod, střídavě potvrzovaných i zpochybňovaných. Přišel k úrazu na šachtě, později se zranil ještě jednou, těžká operace, vazy mu špatně srostly, údajné soudy s lékaři, navíc žloutenka, nemocná játra. Bolestivě se ozvala páteř. Psychika se podlomila.
"Na ty svoje játra dostal už před mnoha lety invalidní důchod," vypráví vzpěrač Lexa. "Jenže co se později nestalo. Baník jej potřeboval, chtěli totiž do ligy, a tak znovu vzpíral. A na úřadě pak Hansovi invalidní důchod zase vzali." A ten proces, který se dlouho vlekl v první polovině devadesátých let? Neprohrál ho, ba naopak vyhrál.
Leč namísto požadovaných dvou milionů korun mu soud přiřkl padesát tisíc. Nikdy je stejně neviděl. Zdražila tehdy žaloval deník Metropolitan a novináře Jaroslava Michalkoviče, autora inkriminovaného článku, jenž podle něho hrubě poškodil jeho pověst.
"Co jsem tehdy napsal?" vzpomíná Michalkovič. "Zapochyboval jsem, že vzpěrači mohli být čistí, že zřejmě používali anabolika, látky pro vzrůst svalové hmoty a síly. A také jsem uvedl, že Zdražila byl asi první, kdo k tomu přistoupil." U soudu svědčil též vzpěrač Oldřich Lexa. "Nechtěl jsem Hansovi ani trochu přitížit a nakonec to žádná lež nebyla. Řekl jsem, že že si nemohu být jist, zda Zdražila anabolika bral."
Co ovšem Lexa dobře věděl, že on sám "zobal", jak se tehdy říkalo. V Dukle Banská Bystrica vzpíral v první polovině sedmdesátých let, v době, kdy končila Zdražilova éra. "Při nástupu nám nějaký podplukovník dával pilulky, říkal tomu vitaminy, bylo to na rozkaz. Něco jsem tušil, ale teprve když mi neúměrně narůstala kila váhy a začaly se mi trhat svaly, věděl jsem to najisto. Krmili nás anaboliky." Sypali i Hansu Zdražilovi? Lexův odhad: devadesát až pětadevadesát procent vzpěračů takhle přiživovalo svaly a sílu.
U krajského soudu v Ostravě svědčil i Jan Nekola, nynější předseda Antidopingového výboru. "Ptali se mě, zda v době, kdy Zdražila závodil, už byla anabolika zakázána. Řekl jsem, že zákaz se neuplatňoval, poněvadž ke kontrole neexistovaly přístroje. Celé Zdražilovo období nebylo pod kontrolou."
Zdražila vystupoval u soudu podle očitých svědků dost zmateně. "Mně připadal, že vlastně ani dobře neví, o čem mluví," říká tehdejší sportovní redaktor Metropolitanu Tomáš Nohejl.
Krajský soud přiřkl Zdražilovi finanční náhradu 200 000 korun. "Jenže, pamatuju to dobře, Metropolitan se odvolal k Vrchnímu soudu, a ten snížil částku na padesát tisíc," říká novinář Michalkovič. "A z nich pět měl zaplatit autor článku, tedy já, a pětačtyřicet deník. Jenže ten mezitím přestal existovat."
Zdražila se tehdy měl svěřit několika lidem, že jej advokátka při procesu přišla na devadesát tisíc. Od novin nedostal nic a těch pět tisíc Michalkovič hned neměl. A tak Zdražilovi sdělil, že mu je bude splácet.
"Jenže když jsem mu poslal prvních pět set, vrátil mi je a na druhou stranu poukázky napsal: Nestojím o tvoje peníze!"
Zeptejte se v Ostravě na Zdražilu. "Ten podivnej vzpěrač, olympijskej vítěz? Někde tu bydlí. Jak žije? - Asi sám. Nikam nechodí. - A zajímá se o něco? - O nic. Ale zasloužil se o vlast. A ta mu to nezapomene.
 Bývalý vzpěrač Hans Zdražila jde vysypat smetí u svého rodiného domku v Nové Bělé. |
