Vzpírání není nejhříšnějším sportem. Ale často se v počtu pozitivních dopingových případů objevuje v popředí. V Česku letos rozvířil podezření na nekalé vzpěračské praktiky jediný dopingový případ, ve kterém nakonec sportovec nebyl uznán vinným. Reprezentantovi Zbyňku Vacurovi našli v moči téměř dvojnásobné množství zakázané látky DHEA, než které se považuje za doping. Ovšem skutečná hranice dopingu není u této látky nikde vymezena. Proto Vacuru vzpěračský svaz omilostnil.
"Je to chycený doping," argumentuje šéf exekutivy Antidopingového výboru Jan Chlumský. "My zastupujeme i sportovce, kteří udržují fair play, a ti jsou verdiktem ztrapněni." Pohled na vzpírání se ale tímhle rozhodnutím příliš nezměnil. Jeho pověsti navíc uškodil doping na paralympiádě. Že dopují i lidé, kteří jsou uctíváni pro svou sílu prát se s osudem, to už byla pro mnoho lidí silná káva.
"Člověk na vozíku, slepý, hluchý, není čestnější," říká František Janouch, výkonný předseda paralympijského výboru. "Statistická množina hajzlíků je mezi nimi stejná jako mezi ostatními." Zdeněk Eret, generální sekretář svazu vzpírání, navíc tvrdí, že v jeho sportu se při paralympiádě ani nezávodilo. "Jestli se vydává tah vleže za vzpírání, je to hloupost." Traduje se, že vzpěračský svět je rozdělen na ty takzvaně čisté a na ty, kteří zobou, jak se ve slangu říká dopujícím.
Jak je to v Česku? Nikdo nic nebral. Nikdo nikomu nic nedával. To jsou mnohokrát opakované přísahy zdejších vzpěračů i jejich trenérů. "Kdyby se s tím přestalo, tak by takoví vzpěrači jako Sobotka vyhrávali," tvrdí trenér Jiří Vodrážka. "To jsou příroďáci, ostatní jsou vymakaní." Jaksi pozapomněl, že Petr Sobotka už jednou za doping trest dostal.
Celý vzpěračský svět je prolezlý drogami, ale v srdci Evropy prý nenajdete svalovce, co zobe. "Každý stát k tomu přistupuje jinak," říká další reprezentant Petr Stanislav. "Já bych určitě nedopoval. Vzpírání je moje práce, a kdyby se něco stalo, najednou bych o ni přišel. O tom, jak je to ve světě, si určitě něco myslím."
Co se sportem, kde závodníci žijí s pocitem, že se mohou snažit, ale nemají rovné podmínky? Příliš výstřední se jeví návrh jít cestou soutěží o nejsilnějšího muže, kam dopingoví komisaři nechodí. To by znamenalo posun od olympijského sportu k show pro diváky.
