Přesto v ligových vzpěračských kláních reprezentujete Náměšť na Hané, která působí až ve třetí lize. Jak to jde k sobě?
Ambice mám vyšší. Já loni hostoval v Holešově, kde se vzpírá liga druhá. S týmem jsme měli nakročeno do nejvyšší soutěže, ale koronavirová pauza naši cestu utnula. Na to se nakupily i finanční problémy. Letos jsem si chtěl vyjednat hostování v Brně, ale opět do toho negativně zasáhla pandemie. Tak jsem si řekl, že podpořím kluky na místě, na kterém jsem se vzpíráním začínal.
Což ostatně není tak dlouho.
Je to tak, vzpírám necelé tři roky. I tak se mi za tu dobu povedlo nasbírat řadu úspěchů, těší mě hlavě tři národní juniorské rekordy - dvakrát v trhu a jednou v kombinaci s nadhozem. Stále se považuji za nováčka, který se má hodně co učit.
Motivuje vás právě to k tréninkům i v době, kdy jste už půl roku nezávodil?
Moji aktuální motivaci tvoří více faktorů, ale tohle je asi nejpodstatnější část. V posledním roce mě dost limitovala záda, takže jsem se bál, aby mi konkurenti výrazněji neodskočili. S nadsázkou - covid mi v tomhle hodně pomohl. Zaměřil jsem se na svoje handicapy a snažil se je odstranit - to se myslím povedlo. Ostatní závodníci neměli moc důvodů trénovat, když před sebou šest měsíců neměli žádný závod. U mě to bylo jiné, chci ještě dokázat spoustu věcí.
Třeba překonat další národní rekordy. Čím to je, že jsou ve vzpírání tak turbulentní? Sám jste za svou krátkou kariéru rekordů pokořil několik…
Zní to krásně, ale je to spojeno s negativní stránkou tohoto sportu - tedy s dopingem. Hodně rekordů mají na svědomí závodníci, u kterých se později prokázaly zakázané látky. To znamenalo, že se jejich dosažené výsledky anulovaly.
Je doping ve vzpírání celosvětovým nešvarem?
Bohužel ve světě je situace stejná, ne-li horší. Dospělo to až do takové fáze, že se uvažuje o nezařazení vzpírání do olympijského programu pro rok 2028, kdy se hry konají v Los Angeles. Zakázaných látek je skutečně velké množství, stejně tak prokázaných případů. Mrzí to hodně.
Zvlášť, když nad olympiádou také uvažujete.
To je ještě daleko. Paříž za tři roky nestihnu, do Spojených států bych jako účastník jel moc rád. Pokud vzpírání olympijský výbor nevyškrtne a mně zůstane houževnatost, motivace a hlavně přístup, se kterým přistupuju k tréninkům, mohl bych pomýšlet i na takovéto cíle.
A krátkodobé cíle?
Toužím předvést výsledek na juniorském mistrovství Evropy do 23 let. Ještě jsem na mezinárodní úrovni nesoutěžil, takže se do Finska nesmírně těším. Loni mi to v nižší kategorii opět překazila epidemická situace. Teď mám už reprezentačním koučem přislíbenou nominaci, pokud výsledky budou aspoň takové, jaké doposud. Rád bych také trochu potrápil kluky v seniorské kategorii a v nejlepším případě si vysloužil nominaci i tam. Teď ale s trenérkou primárně ladíme formu na mistrovství republiky. To je naplánováno na červen.
Nedoběhne vás tady to nevyjednané hostování do první ligy? Ta na rozdíl od třetí, ve které teď jste, pokračuje. Nebude jednoduché jít na šampionát bez závodů.
Já si věřím. Sice nezávodím, ale o to víc se soustředím na tréninky a jejich plánování. Právě vstupuju do třetí fáze, na jejímž konci bych měl mít tu nejlepší formu. Letos bych chtěl konečně vystoupat na nejvyšší stupínek, minimálně v juniorské kategorii, ale aspirovat budu i u seniorů. Jediný limit vidím pouze ve zvýšené nervozitě, ale vím, čeho jsem schopný.
Politiky na rozdíl od vašeho otce či sestry nikoli?
Všeho moc škodí. Já v tomto prostředí vyrůstal, možná proto se mi politika i zprotivila. Samozřejmě sleduju politické dění, ale nikdy jsem o podobné činnosti nepřemýšlel. Spíše jsem se viděl vždycky u sportu.
Vyzkoušel jste házenou i fotbal. Jaká cesta vedla ke vzpírání?
Fotbal jsem hrál asi nejdéle, ale postupně ze mě to opojení vyprchalo. Začal jsem chodit posilovat a zjistil jsem, že mě to víc baví dělat kvůli překonávání sebe samotného než kvůli vzhledu. Sestra mi pak domluvila kontakt na svého spolužáka, který závodil v silovém trojboji. Byli jsme párkrát cvičit a on mi řekl, že bych v tom mohl být dobrý, pokud na sobě budu dál pracovat.
Od silového trojboje (bench, mrtvý tah, dřep) je to ke vzpírání pořád daleko, ne?
Jsou to podobné sporty, i když docela odlišné. Jednou mi můj parťák z trojboje řekl, že bychom si vzpírání mohli zkusit, že zná jednu trenérku, která nám udělá zkušební trénink. Řekl jsem si proč ne. Ta mi hned po tréninku řekla, abych okamžitě začal vzpírat, protože na to mám talent. Nabídla mi koučink s tím, že mě dostane na mistrovství republiky. Nakonec se jí to povedlo hned do třech měsíců od naší první společné přípravy.
Kromě toho, že je vzpírání na rozdíl od silového trojboje olympijský sport, spatřoval jste i nějaké jiné výhody?
Na vzpírání se mi libí, že to je dynamický sport. Byť to tak nevypadá, je mnohem komplexnější než silový trojboj. Musím kombinovat atletickou, silovou, dokonce i gymnastickou přípravu, to mě na tom baví, ta různorodost. Rozhodně to není jen vyhodit si činku nad hlavu. Říká se, že každý vzpěrač musí být silný a blbý. Silný proto, aby nadhodil metrák, a blbý, aby si pod něj sám stoupnul. U trojboje jsou to sice tři různé cviky, ale pokaždé jde jen o to, abyste uzvedli co nejvíc.
Ovlivnil covid i tréninky?
Moc ne. V prvních týdnech jsem sice v posilovně cvičit nemohl, ale co vláda zřídila výjimku pro smluvně vázané sportovce, mám všechno, co potřebuji. Naopak mě naučil, že se mi líp trénuje samotnému. Dřív jsem trénoval buďto se spoluzávodníky, nebo s trenérkou, a společně jsme se hecovali. Teď si pustím písničky a soustředím se jen na sebe. Vyhovuje mi to víc.
Bez trenérky?
Máme nějaké společné tréninky, ale ubylo jich. Spíše se soustředíme na společné konzultace a sestavování tréninkových plánů. Já trénuju poctivě, takže mi dozor nechybí.
Dá se vzpíráním v Česku uživit?
Vzhledem k tomu, že se jedná o olympijský sport, jsou ty šance poměrně vysoké. Rozhodně k tomu ale nestačí jen závodit první ligu. Naši vzpěrači, co se tím živí, hostují v zahraničních ligách. Nevydělají si statisíce, ale jako fulltime práci to brát lze. Není to zásluha prize poolů, ty nejsou vůbec vysoké (odměny za umístění v soutěži - pozn. autora), ale státu. Jako například atleti či gymnasté jsou placeni z Olympu - Centra sportu Ministerstva vnitra.
Co musí vzpěrač udělat, aby byl u Olympu zaměstnaný, aby se tím mohl uživit?
Především musí mít výsledky, to je základ. V ideálním případě by se měl umět i propagovat, aby byl zapamatovatelný pro reprezentační trenéry a zajímavý pro sponzory.
