Čím to je, že ve váze do 97 kilogramů nemá konkurenci?
„Zápas dělám od svých šesti let, věnuje se mu celá rodina,“ podotkl. „Ale měl jsem štěstí i na to, že jsem během kariéry neměl moc zranění. A měl jsem dobré trenéry, takže nějaké úspěchy se dostavily.“
Přiznává, že soupeři mu ubývají, že špičkových zápasníků v Česku už není tolik jako dříve. „Ale s věkem zápasím i trochu chytřeji, dokážu uspořit energii a jsem techničtější.“
Takže už bojuje spíše na pohodu? „Ano, člověk z toho musí mít radost.“
Připustil, že svou mistrovskou sérii by rád protáhl na deset. Ale ani to nemusí být konec. „Nejsem ničím omezený, “ potvrdil. „Když to půjde, tak to půjde. Ale je škoda, že ubývá soupeřů. Ale zase může dospět nějaký ročník, najednou se objeví více lidí. Je to v takových vlnách.“
Zápasníků ubývá i proto, že spousta kluků dává přednost ultimativním zápasům. „Je to tak,“ potvrdil Vratislav Chotaš. „Těch ultimativních sportů je více a mnohé jsou i propagovanější než klasický zápas. Nicméně i tyhle sporty mají základ v zápase, takže také chodím trénovat kluky, co dělají MMA. Snažím se do toho zápas zapasovat.“
Stává se i to, že mladí závodníci dostanou základy v zápasnických oddílech a potom odejdou. „Člověk musí sám vědět, čemu se chce věnovat. Já jsem srdcař, stačí mi klasika. Rád trénuji i thajský box, i to MMA, ale zápas je pořád ten základ.“
Vratislav Chotaš nikdy nechtěl odejít do jiného odvětví. „Ne, ne, i když někteří lidé se mě snažili přetáhnout, abych si dal nějaké utkání v MMA, ale pro mě to není priorita. Rád si zatrénuji něco jiného, ale vyrostl jsem na zápase. Ten umím.“
Připouští, že v ultimativním sportu by si mohl vydělat i nějaké peníze. „Asi jo, ale pokud člověk chce vidět nějakou akci, tak tam se řežou dva lidi...“
... A bez pravidel. „Určitá jsou,“ namítl Chotaš. „Ale omezující jsou pouze pro případ nějakého zranění, kdežto my máme více pravidel, a než proniknete do těch tajů, základů, tak je to složitější.“
