„Během sezony jsem dostal několik nabídek a rozhodl se pro Lvice,“ uvedl někdejší smečař a trenér národního družstva žen.
Proč?
„Jednání s jejich vedením bylo nejvstřícnější, od začátku s nimi byla pohodová domluva. Pro mě to však bylo těžké rozhodnutí, protože jsem byl v Ostravě patnáct let. Ostrava je pro mě obrovská srdcovka,“ odpověděl Pommer, který se vrátí do rodné Prahy, byť rodinu nechá v Opavě, odkud má manželku a kde se usadil.
Patnáct let je pořádná porce, takže jste chtěl změnit prostředí?
Když jsem do Ostravy přišel, tak jsme se s Miloše Matulou (předsedou klubu) vždycky bavili o smlouvě na rok, na dva a protáhlo se to na těch neuvěřitelných patnáct let. Snažili jsme se tady v návaznosti na mládež vybudovat kvalitní tým a náš vztah s Milošem se proměnil v takový rodinný. Ale po těch letech jsem změnu potřeboval.
Určitě jste dostával nabídky i v předešlých letech. Co vás v TJ Ostrava drželo tak dlouho?
Ta práce tady, která mi dávala smysl. Viděl jsem, jak hráčky rostou. Těšilo mě, že holky měly i zájem jít do Ostravy, že jsme se domluvili na spolupráci.
Trenér Zdeněk Pommer, který po 15 letech odchází od volejbalistek TJ Ostrava a nově povede Lvice Praha, s manželkou Barbarou.
Poprvé pod vámi družstvo získalo v domácích soutěžích medaile – v extralize bronzové v letech 2016 a 2018 a v Českém poháru 2016 a 2023 stříbrné.
Přišel jsem v době, kdy byl tým na padáka, hrozila baráž. Přišel jsem někdy kolem prosince 2011, byla to taková rychlovka. Podařilo se nám pak porazit i nějaké silné soupeřky a dostali jsme se ze sestupových vod. A najeli jsme na těch dalších čtrnáct let... Že tady zůstanu tak dlouho jsem pochopitelně nevěděl. Moje snaha byla družstvo stabilizovat a hráčkám předat, co jsem znal, uměl, abychom byli konkurenceschopní, aby z nás ostatní týmy měly respekt.
Za tu dobu jste vedl hodně hráček. Na které obzvlášť rád vzpomínáte?
Bylo jich opravdu moc a nerad bych na nějakou zapomněl. Vždy jsme tady šli cestou, že jsme měli nějaké odchovankyně, a velmi šikovné. Snažili jsme se propojit jednotlivé celky, zaměřit se na mladé holky, na vlastní líheň, což se nám dařilo. K tomu jsme se snažili přivést hráčky, které mají srdce, a ty, které tady budou dál růst, což je pro mě úplně nejvíc. Mám radost, když přijdou volejbalistky ve čtrnácti patnácti letech a za tři roky válejí v extralize.
Spousta jich ale odešla do bohatších klubů a také studovat do Ameriky.
Hráčky se tady něco naučily a logicky šly dál. V dnešní době rozhodují rozpočty klubů a vždy byly i ty finančně silné, které hráčku přeplatily a dohodly se s ní, což jsme neviděli moc rádi. Ale tak to bylo.
S Ostravou jste zažil i devět sezon v evropských pohárech. Co to pro vás znamenalo?
Ani nevím, že jich je devět, ale vždycky jsem chtěl, ať hráčky mají srovnání s mezinárodní konkurencí, aby se nemusely popasovat jen se soupeřkami z České republiky. Účast v Evropě jsme rozjížděli pomalu. Nejprve jsme si to zkusili a bylo to fajn, začalo nás to bavit a dávalo to smysl, aby měly hráčky konfrontaci s těžšími soupeřkami.
Trenér Zdeněk Pommer nově povede Lvice Praha, čtvrtý tým uplynulého ročníku extraligy.
Často se stává, že trenér si do nového týmu bere opory z toho předchozího. Bude to i váš případ?
Nepřišlo by mi to fair. Neříkám, že se někde při nějakém jiném angažmá buď jejich, nebo mém, nesetkáme, ale v tuto chvíli žádná hráčka z Ostravy za mnou do Prahy nejde.
V jakém stavu necháváte ostravské družstvo svému nástupci Tomáši Jamborovi?
Tým z devadesáti procent zůstane stejný, za což jsem moc rád (odcházejí smečařka Agáta Laifrová, univerzálka Andrea Štrbová a nahrávačka Petra Kašparová – pozn. red.). Přesto se každý rok dvě tři hráčky obmění. Vždycky jsme se snažili podržet kostru týmu, vzít třeba nějakou lídryni a jinak stavět na odchovankyních. Jsem rád, že trenéři mohou po mně navázat na nějakou práci a na nějaký koncept, který jsme tady s Milošem Matulou nastavili.
S Tomášem Jamborem, který měl v klubu na starosti mládež, jste spolupracovali už během sezony, že?
Už i tu předchozí. V týmu jsou i mladé hráčky, které k nám přešly z juniorek, které vedl a které mohly hrát obě kategorie. Ty nejlepší trénovaly s ženami. Jumba (přezdívka Tomáše Jambora) samozřejmě znám, je to dobrá volba. Tuším, že do klubu přišel před dvěma třemi roky, kdy ho oslovil Miloš Matula.
Kouč Zdeněk Pommer dává pokyny českým volejbalistkám.
Neuvažoval jste někdy, že byste vedl muže?
Když jsem končil u žen ve Slavii Praha, tak jsem ještě dohrával kariéru v Dobřichovicích a tam jsem vedl kluky. Pak byl projekt Vraťme volejbal Odolce, takže mě Forbes (Milan Fortuník) poprosil, abych šel trénovat kluky dvakrát týdně. A ještě jsem byl u mužů v Opavě, kde byl head coach (hlavní trenér) Martin Demar a já jeho asistent. Takže moje první angažmá ve zdejším kraji bylo u chlapů a vybojovali jsme bronz.
Teď už zůstanete u žen?
Takovou menší nabídku jít k mužům jsem dostal i letos, nějaké další byly i během těch minulých patnácti let, ale víc jich bylo od ženských družstev.
Na ženskou mentalitu jste si zvykl?
Jo, ale je to rozdíl. Ženská mentalita je trošku odlišná, holky jsou citlivější, ale pokud jde o samotný volejbal, tak to nejsou úplně jiné světy, pořád jde o volejbal a pořád je to nějaká strategie obrany a útoku. Rozdíl je určitě v tom, že chlapi jsou silnější, rychlejší, víc skáčou, dávají pořádné rány.
Vaší manželce nevadí, že tolik let trávíte spoustu času s jinými ženami?
My máme tuhle kapitolu vyřešenou. Musím ji poděkovat, protože mi v kariéře vždycky pomáhala, s tímhle problém nemáme. Ona ví, jaký jsem, a ví, co tomu dávám. Chci toho dát hodně i rodně, ale nikdy to nebude úplně vyvážené. Hektické to bylo, když jsem byl u národního týmu nejprve jako asistent (Němce Alexandra Waibla) a pak hlavní trenér (v letech 2016 až 2019 – pozn. red.). To byly těžké roky, těžká léta, protože jsem v dubnu skončil v klubu a od prvního května do října byl u národního týmu... To jsem přijel domů v neděli vyprat nějaké věci a zase jsem odjel pryč. Za to před manželkou smekám.
