Loni tu ještě dominovaly spolu. Ve speciální disciplíně, zkráceném slalomu, vládly sestry Satkovy pražské Troji. Gabriela slavila vítězství, starší Martina byla druhá.
Stříbro si letos zopakovala i v klasickém slalomu, jen Gabriela už ji jen nervózně sledovala od břehu. Před začátkem sezony zaskočila čtyřiadvacetiletá slalomářka všechny fanoušky, když oznámila konec kariéry.
Satková slaví v Troji stříbro, nestačila jen na legendu. Kanoistům vládl Gestin |
Mistryně Evropy a vicemistryně světa, která sbírala úspěchy na kanoi i na kajaku a před dvěma lety na olympiádě v Paříži ji o medaili připravila až nesmírná smůla ve finále. Pro český ženský tým měla být mladší ze sester Satkových hlavní výsledkovou oporou ještě minimálně do příštích olympijských her. Ale ona se rozhodla, že jí bude dělat vodní slalom větší radost ze břehu.
A tak je Martina Satková po letech, kdy objížděly závody v sesterském duu, opět jednou na sbírání úspěchů sama.
„Mrzí mě, že Gabča skončila, ale je to její věc. Jsem ráda, že přijde fandit. Zaslouží si užít si závody i z té druhé strany,“ říkala smířeně, ačkoliv přiznala, že zvyknout si na sestřinu absenci bylo na začátku sezony obtížně.
„Je to nejen ségra, ale i nejlepší kamarádka. Takže když někde jste bez nejlepšího kamaráda, mrzí vás to asi v jakékoliv situaci.“
JEŠTĚ SPOLU. Před rokem na SP v Troji ovládly sestry Martina (vlevo) a Gabriela Satkovy krátký slalom.
Tentokrát ji ale nic mrzet nemuselo. Sestra seděla při jejích jízdách na tribuně a „zaklínala vodu“, aby pod Martininou lodí ochotně klouzala. „Takhle ze břehu jsem při těch závodech mnohem nervóznější,“ přiznala fanynka Satková se smíchem. „Užívám si, že si můžu konečně vychutnat i jízdy ostatních holek, protože na to jsem při závodech nikdy neměla prostor.“
A že bylo co si vychutnávat. Do ženského i mužského finále kanoistů se dostalo kompletní české reprezentační trio. Při svém prvním startu ve Světovém poháru po narození syna Jakuba pohodlně prošla z kvalifikace Tereza Michalová, postupem do finále a konečným desátým místem korunoval Lukáš Kratochvíl svůj vůbec první start ve Světovém poháru.
Nejvíc ale zářila v sobotu na obtížné trojské trati právě Satková. O dvě a půl sekundy vyhrála kvalifikaci, což pro ni znamenalo startovat jako úplně poslední ze všech finalistek. A tedy se i vyrovnat s tlakem, který na takové pozici vzniká.
„Je to strašný nápor na psychiku. Slyšela jsem časy, jak komentátoři povzbuzují, fanoušky, ale snažila jsem se to nevnímat. Myslím, že mi pomohly zkušenosti, které jsem za předešlé roky posbírala,“ odhalovala svůj přístup.
Neskutečné emoce. Jak Krejčí zklidnil hlavu, dobyl Troju a porazil zbytek světa |
Sobotní finále se nesla ve znamení chyb. Mezi kanoisty zvládli své jízdy čistě jen tři závodníci, do startu Satkové zvládla projet trať bez dotyku jediná kanoistka. Foxová posbírala čtyři trestné sekundy, toho času druhá Britka Woodsová dokonce šest.
A pak se do peřejí pustila Satková a projížděla plynule od jedné brány ke druhé, stále v těsné blízkosti prvního místa. I Foxová při sledování jízdy obdivně tleskala a vypadala, že už se chystá gratulovat své přemožitelce. Jenže před úplně poslední brankou přestalo na okamžik „zaklínání vody“ Gabriely Satkové fungovat. Proud vody se pod lodí její sestry zadrhl a Satková potřebovala o jeden záběr navíc, aby se posunula do finiše. Tam bylo těch 27 setin, o kterých Satkové triumf unikl.
Dorazila do cíle a s úsměvem pokrčila rameny.
„Já totiž z té tabule, co máme v cíli, nedokázala v té rychlosti vyčíst, jestli mám dvě sekundy za šťouch, nebo jsem druhá,“ popisovala. „Ale pak jsem se podívala na lidi a všichni tleskali, tak jsem pochopila, že jsem fakt druhá. A od té doby se furt jen směju a úplně třesu štěstím.“
Já to přece nevzdám. Mistr světa Přindiš se v 37 letech vrátil. A má plán |
To už k ní do cíle běžela mladší sestra, brečící dojetím. „To bylo moc krásný, protože většinou jsme to měly naopak, že jsem jí povzbuzovala ze břehu já, nebo za ní takhle běžela, když vyhrála mistrovství Evropy. Takže bylo moc hezké to zažít i z druhé strany,“ říkala vděčně Satková.
„Když ke mně Gabča doběhla, říkala, že je na mě moc pyšná. Moc si toho vážím, protože v běžném životě si to říkat nestíháme.“
Snad budou mít sestry Satkovy k podobným vyznáním v cíli ještě spoustu příležitostí.
