Už loni v australském Penrithu na přelomu září a října zažil, jaké to je projet trať v zatím nejrychlejším čase finále. Tehdy ho ale zelená čísla tak překvapila, že v návalu euforie odhodil pádlo do vody jako oštěp, a pak musel ke břehu dopádlovat rukama.
O sedm setin sekundy v tu chvíli překonal Jiřího Prskavce, se kterým si nakonec došel na pódium pro stříbro, zkušenější Čech bral bronz.
Nyní, o necelých deset měsíců později, působí ta scéna symbolicky a téměř prorocky. Jako by loni došlo mezi Prskavcem a jeho o devět let mladším přemožitelem k předání žezla mezi generacemi, které teď na trati v Oklahomě Krejčí dokonal.
Krejčí je mistrem světa! Ve finále českého kajakáře napínala rozhoupaná branka |
Ve čtyřiadvaceti letech si dojel pro titul mistra světa, a rozšířil tak impozantní českou sbírku v této kategorii. Za posledních třináct let vládli čeští kajakáři světovým šampionátům šestkrát, z toho s pěti různými závodníky.
Aby té symboliky nebylo málo, také Vavřinec Hradilek nejprve získal stříbro, než v roce 2013 vybojoval pro Českou republiku první zlato v historii. A také Prskavec se musel tehdy jako dvacetiletý spokojit se stříbrem za Hradilkem, než vylovil z peřejí svůj první titul o dva roky později.
Rovněž Krejčího loňské stříbro bylo pouhým příslibem. Tehdy jezdil už čtvrtým rokem s přízviskem „mistr světa i Evropy do třiadvaceti let“. Nebyl tak zázračným mladíkem jako Prskavec, který si pro první dospělou medaili dojel ještě jako teenager.
Krejčí nasával zkušenosti rok za rokem, zvykal si na tlak velkých závodů, učil se od starších členů reprezentace a postupně se dostával ve výsledkových listinách stále výš.
Medailové setkání generací. Jak mladý Krejčí uzmul stříbro Prskavcovi. O 0,07 |
Stříbro v Austrálii potvrdilo, že je na správné cestě. A že je jen otázkou času, než svůj potenciál rozvine naplno.
Nakonec si stačilo počkat jen pár měsíců do začátku další sezony. V ní Krejčí od začátku září.
Při první zastávce Světového poháru bral bronz, v Troji pak před domácími fanoušky slavil premiérovou výhru. „Je to neskutečný, splněný sen!“ zářil na začátku června. Perfektní formu potvrdil ještě i o týden později další výhrou v Augsburgu.
Neskutečné emoce. Jak Krejčí zklidnil hlavu, dobyl Troju a porazil zbytek světa |
A pak už se chystal na světový šampionát. Aby si tělo zvyklo na zátěž v extrémním horku, běhal v těch největších vedrech po Praze v tlusté mikině a teplácích. S vidinou toho, že na vyprahlém okraji Oklahoma City se mu pak pojede o medaile snáz.
Když po úmorné cestě do Spojených států, která se kvůli odloženým a zrušeným letům protáhla na čtyřicet hodin, konečně dorazil do Oklahomy, trošku tajemně hlásil: „Mám od šampionátu určitá očekávání.“
Určitá? Spíš velmi konkrétní.
Protože po takovém úvodu sezony by cokoliv jiného než útok na zlato bylo zklamáním.
Nejprve si v pondělí potvrdil vyladění formy v kayakcrossové časovce, ze které bral stříbro. „První vyhrání z kapsy vyhání,“ vysvětloval pak se smíchem, proč ho ztráta vítězství o 16 setin sekundy zas tolik nemrzí.
Milovník burgerů, klavíristka, psycholožka či záchranář. Nová česká síla v peřejích |
A ve čtvrtek mohl v deklamaci mouder pokračovat. „Kdo si počká, ten se dočká,“ zubil se za cílem. Po vítězné klasifikaci si pohlídal i semifinálovou jízdu a do finále postoupil jen o dvě setiny sekundy za nejrychlejším Britem Clarkem.
Na trati, která vytrestala tolik favoritů, se kterou se nedokázali poprat ani někdejší mistři světa Prskavec s Vítem Přindišem a obhájce zlata Francouz Castryck vyfasoval hned dvě padesátisekundové penalizace za neprojetí branky, byl Krejčí naprosto suverénní a jízdy zvládal s velkým přehledem.
Jakub Krejčí v cíli finálové jízdy na mistrovství světa.
Což platilo i při finále. Přestože se mu rozstřelila branka číslo 21 a všem českým fanouškům zatrnulo, on byl naprosto klidný. „Věděl jsem, že jsem se jí nedotkl, že to bylo vodou, která odšplouchla od mé lodě nebo od pádla. Když jsem dojel do cíle a viděl jsem na tabuli svítit review, tak jsem věděl, že tam nemají co zkoumat.“
Na rozdíl od loňska, kdy projel cílem, vedl a nevěděl, co si v takové situaci počít, ve čtvrtek byla po usazení do vedení jeho gesta jasná: Takhle přesně jsem si to naplánoval.
Přestože za ním ještě startoval Clarke, boj o zlato byl vyřešený rychle – Brit už na druhém mezičasu ztrácel téměř dvě sekundy a ještě k tomu mu dodatečně neuznali průjezd čtvrté brány.
A Krejčí se po Hradilkovi, Prskavcovi, Přindišovi a jeho trenérovi Ondřeji Tunkovi stal dalším českým mistrem světa na kajaku.
„Cítil jsem na sobě hrozný tlak, který jsem si na sebe vyvinul sám,“ přiznal posléze. „Bylo to dost náročné na hlavu. Takže jsem hrozně rád, že jsem to všechno zvládl. Titul na kajaku, to je něco, na co se nezapomíná.“
Nejlepší trio závodu kajakářů na mistrovství světa v Oklahomě. Zleva stříbrný Michal Pasiut, zlatý Jakub Krejčí a bronzový Giovanni De Gennaro.
„V předešlých letech jsem tu kajakářskou techniku tvořil já a ostatní se mě snažili napodobovat. Teď ji tvoří mladí kluci jako Kuba Krejčí a já nedokážu předvést takové průjezdy jako on,“ smekl před novým světovým šampionem Prskavec.
Ten teď nejspíš stejně jako všichni ostatní fanoušci vodního slalomu s napětím čeká na to, co všechno ještě Krejčí předvede. A nejde jen o aktuální mistrovství světa, na kterém rodáka z Českých Budějovic čeká ještě sobotní kajak kros.
Myšlenky se upínají hlavně k olympijským hrám, které budou mít přesně za dva roky v Oklahomě slalomářské detašované pracoviště.
Tady bude olympiáda. U dálnic a raftařů. Dva tisíce kilometrů od Los Angeles |
„Doufám, že ještě je kam se posouvat. Závodíme proti času a ne proti soupeřům. Budu se snažit porážet sám sebe a tu cílovou fotobuňku pořád dál a dál,“ hlásil ve čtvrtek Krejčí odhodlaně.
Už ví, jak se vypořádat s očekáváním, tlakem, nervozitou, jak v Oklahomě zvládat vedra, jaké to je, jít si u místního kanálu pro zlatou medaili. Proč by to všechno nemohl za dva roky zopakovat?
