Ještě že maminka Marcela, sama závodnice a fyzioterapeutka reprezentace, už věděla, jak na syna.
„Vždycky mě dokázala ukecat,“ vypráví Prskavec.
Nebo uplatit. Prohlásila: „Zvládneš to. Když to sjedeš, udělám ti doma bábovku.“
Zvládl to. Neobrátil se s lodí. A za poslední brankou měl pocit velkého hrdiny.
Od té doby... Kolikrát se vlastně spustil dolů trojským kanálem?
„Tisíckrát? Hmm, asi mnohem víckrát. Průměrně ho sjedu pětkrát za trénink a těch mám zhruba 150 ročně. Takže spíš desettisíckrát.“
V sobotu se tu utká o titul mistra Evropy mezi kajakáři. Páteční kvalifikaci suverénně vyhrál, o sekundu před Rakušanem Oschmautzem.
Dospělý Prskavec je živel a extrovert, udivující mezi brankami variacemi, které jako by popíraly fyzikální zákony. V trojských peřejích zná každý kámen, každý válec.
Stále jej však kanál dokáže překvapovat. Například včera. Stavitelem trati pro kvalifikaci šampionátu byl určen Polák Popiela. Jeho asistentem se stal Jiří Prskavec starší, otec a kouč Prskavce mladšího.
„Popiela mě k ničemu nepustil, nenechal si poradit,“ postěžoval si poté otec Prskavec.
„Takže některé branky jsou ve fakt blbých místech, kde voda není férová pro každého,“ dodával syn.
Snad ty netradiční kombinace branek vznikly i proto, že se mezi zahraničními vodními slalomáři traduje, že v Troji dovedou Češi ze znalosti vody vytěžit maximum.
„Jenže čím větší závod, tím je ta naše výhoda menší,“ říká Prskavec mladší. „Při svěťáku tu mají zahraniční závodníci jen tak čtyři tréninky před startem. Zato před mistrovství Evropy tu trénují i dva týdny. A před mistrovstvím světa tady stráví včetně přípravných kempů měsíc.“
Češi nicméně vždy těží i z domácího zázemí, včetně vlastní šatny. Spí doma a žene je i velmi výřečný hlasatel Daniel Stach, jenž se podílí na mimořádné atmosféře.
„Kotel u trati miluju,“ povídá Prskavec. „Jasně, když se vám nedaří a pustíte si ten rachot do hlavy, může vám i uškodit. Zato pokud se vám závod povede, je potom tím sladší, že ty tisíce fanoušků sdílí úspěch s vámi.“
Ze všech závodů, které v Troji absolvoval, na tři nikdy nezapomene.
Rok 2011, jeho premiéra ve Světovém poháru. „Postoupil jsem do finále a v osmnácti poprvé zažil neskutečnou trojskou atmosféru.“
Rok 2013, stříbrný na mistrovství světa za Vavřincem Hradilkem. „Vůbec jsem neřešil, že mi o kousek uteklo zlato!“
A rok 2016, Světový pohár po olympiádě v Riu. Doslova závod snů. Čeští kajakáři obsadili první čtyři místa a on jim vévodil!
„Přitom jsem po Riu dva týdny neseděl na vodě! Šel jsem do toho, že chci předvést dobrou show pro diváky a jel na riziko – a o setinu jsem vyhrál před Ondrou Tunkou.“
Nyní je Tunka mistrem světa a navíc Vít Přindiš vítězem Světového poháru. Kdokoliv z nich může být v sobotu (finálový blok začíná od 13.05) v Troji mistrem Evropy.
„Bylo by úžasné, kdybychom si to rozdali o medaile mezi sebou,“ říká Prskavec. „Ve finále takhle velkého závodu však musíte riskovat a někdo z nás bude mít třeba i trochu smůly. Nejde vyhrávat všechno. Ale připravení jsme perfektně.“
