"Je to něco neskutečného," usmíval se trenér Václav Čičatka, jehož tým ještě na podzim válčil na hraně postupu do play-off.
Postupně se ale (i díky posilám) prokousával vpřed. Základní část dokončil třetí, ve čtvrtfinále vyřadil Pardubice a v semifinále Hradec Králové. Vlašimskou spanilou jízdu za zlatem nezastavil ani pražský Kert Park, vítěz základní části.
"Co rozhodlo? Naše větší touha po poháru," pravil trenér Čičatka po nedělním vítězství 6:3, jež Vlašimi zajistilo finálový triumf nad Kert Parkem 3:1 na zápasy. (Mimochodem, stejným poměrem skončily všechny tři vlašimské série v letošním play-off.)
Kouč hovořil o touze po poháru, ale kromě ní o držiteli titulu rozhodl i uplynulý víkend, do něhož oba fináloví sokové po dvou pražských duelech vstupovali za stavu 1:1 na zápasy.
Ani jeden z víkendových zápasů se pro Vlašim nevyvíjel v růžových (nebo chcete-li zlatých) konturách: v sobotu i v neděli prohrávala 0:1.
Středočeši však oba duely dokázali vyrovnat a otočit, na gólovou odpověď na 1:1 jim stačilo pouhých 30 vteřin. I v tomto bodě můžete najít další důvod, proč to nakonec byli oni, kdo se laskal s pohárem.
"Pomohlo nám i naše velké hřiště, na které soupeř není zvyklý," vyprávěl útočník Jan Bartejs, autor gólu na 5:3. "Tenhle zásah Kert Park položil." Zcela správně, střelče.
Bartejsova branka sice padla necelých 10 minut před koncem (což je dost času na případnou korekci skóre), ale pro pražského protivníka znamenala velkou ránu: už jednou totiž musel dvougólové manko stahovat. Vyrovnání z 1:3 na 3:3 mu trvalo 15 minut.
"Byli jsme lepší, měli jsme víc šancí a kvalitnější obranu," řekl Bartejs se zlatou medailí zavěšenou na oranžové stuze. "A teď půjdeme slavit." Což se dá brát i jako vzkaz pro jeho zaměstnavatele...
