Díky vítězství v semifinále jste stál jako poslední na startu...
(Přichází v semifinále vypadnuvší Vavřinec Hradilek, který Přindišovi gratuluje. Ten mu se smíchem odpovídá: „Díky, díky moc.“)
Tak ještě jednou. Byl jste posledním mužem na startu, jak jste se s takovým tlakem před domácím publikem vyrovnal?
Už loni jsem takhle startoval, ale to jsem věděl, že Jířa (Prskavec) zajel totální megajízdu, po které vedl snad o několik vteřin a já musel jet totální hranu. Letos jsem vůbec netušil, jak jede, neposlouchal jsem to, ale věděl jsem, že když si pojedu to svoje, můžu jet stejně rychle jako v první jízdě, což se víceméně povedlo a stačilo to na první místo. A to je úžasné.
Vnímal jste na startu, že si tolik slalomářů před vámi připsalo 50sekundovou penalizaci za neprojetí branky?
Vůbec, fakt jsem se snažil výsledky nevnímat. Do poslední chvíle jsme s klukama byli nahoře a koukali na přenos singlířek, než jsme si řekli, že jdeme na to. Ale věděl jsem, že je to trochu větrná loterie a zahraniční závodníci musí riskovat. Nemají to tak v ruce a na tu vodu si tolik nevěří, proto musí občas jet hranu. Nám to tady stačí... nechci říct sjet, ale víme, kdy můžeme jet víc zostra a kdy si to zase pohlídat, kdežto oni se to snaží furt sypat dolů.
Jiří Prskavec má na čísle jedničku na znamení toho, že je v žebříčku nejlepším kajakářem současnosti. Jaké to je porazit ho na domácí trati?
Tak... je to výborný. Závodíme tady docela často i v Českých pohárech a on mě tady minulý víkend dvakrát porazil, tak jsem rád, že jsem mu to mohl vrátit.
Vy spolu závodíte odmalička, má takový souboj pro vás tím větší náboj?
Hm, ani ne, spíš si to navzájem přejeme. Mrzí mě, že s námi ve finále nebyl Vávra Hradilek, abychom v něm mohli být všichni čtyři. Ale zase jsme aspoň ukázali, že to tady doma umíme a že si přejeme. Když jsme nahoře stáli spolu s Jířou a Ondrou Tunkou jako poslední tři, plácli jsme si a čekali, než se do toho pustíme. Byl jsem pak hrozně rád, když mi kluci v cíli fandili. To bylo hezké.
Dlouhou dobu jste byl ve stínu Prskavce i Hradilka. Přichází nyní doba Víta Přindiše?
Bylo by to hezké, ale ve stínu pořád jsem. Kluci zajeli a zajíždí neskutečné výsledky a já bych potřeboval hodně zabrat, abych je vůbec někdy dohnal. To, co má Jířa na triku, nejspíš nikdy nedoženu. Ale já vodní slalom nedělám kvůli úspěchům. Dělám ho kvůli takovéto atmosféře a skvělému pocitu, že se závod povede a mám z něj dobrý pocit já i diváci. Už po první jízdě mi lidi říkali, že to bylo skvělé a jak se jim to líbilo, což je pro mě skvělý náboj do dalšího trénování a pádlování.
Byla to pro vás větší euforie, než zisk první velké medaile na mistrovství Evropy ve Vídni v roce 2014?
Na Evropě to ale tehdy bylo takové, že jsem nic nečekal. Jel jsem ze třetího místa od konce a viděl jsem v cíli, že jsem druhý, a v tu chvíli nebylo jasné, jestli budu mít medaili. Pak jsme to dost prožívali proto, že to byla první medaile. Ale tohle je doma, což jsem si hodně přál. Od té doby, co jsem si tady v roce 2013 nevyjel nominaci na mistrovství světa, jsem chtěl něco ukázat a zajet. A dneska se mi to splnilo.
Přitom u vašeho jména chvíli svítila hvězdička, znamenající, že rozhodčí cosi prozkoumávají na videu. Byl jste nervózní?
Já vůbec nevím, proč tam byla. Viděl jsem ji tady na monitoru, ale absolutně netuším, co tam dělala.
Opodál stojící Prskavec se smíchem volá: Lehká loď prej.
Přindiš: To ne, loď je v pohodě (zasměje se). Doufám, že hvězdička už zmizela, nemám je rád u svého jména. A jsem rád, že jsem vyhrál o tolik, o kolik jsem vyhrál. Stačí mi, že je Jířa jednou za mnou.
Prskavec: Jsem ti ani nemusel fandit do toho cíle.
Fandil vám?
Jo, fandil. Byl hned první, kdo mi gratuloval a říkal, jak mi to přeje. V tomhle je to krásné, že ať vyhraje jeden nebo druhý, vždycky si to přejeme. Já přál klukům i loni, i když jsem byl první pod stupni vítězů. Tak jsem teď rád, že na nich pro změnu můžu být já. Ve svěťáku mám splněno, tenhle byl pro mě nejdůležitější a dopadl krásně.