Nemohl tak naplnit scénář rozloučit se s kariérou na hrách v Paříži 2024.
Stále je tady.
Ba co víc, vrátil se do národního týmu, odkud loni vypadl.
V 37 letech.
S plánem odejít ze scény divokých peřejí se ctí.
Na Světovém poháru v pražské Troji se v pátek po delší odmlce opět postavil na start vrcholného mezinárodního podniku, a ač jeden z nejstarších, dojel šestnáctý. „Byl jsem rychlý, škoda jednoho šťouchu,“ říkal. Kdyby ho nebylo, pádloval by ve finále. Přičemž minimálně na finálové účasti letos myslí.
Znovu našil chuť a vášeň rvát se s peřejemi, zatímco jeho dcera Amálka se už chystá na svůj první školní rok.
Na jaře 2024 v kvalifikaci o jediné kajakářské místo na startu olympiády podlehl Jiřímu Prskavcovi. A neuspěl ani v dodatečné světové kvalifikaci o účast v kajakkrosu. Tehdy tápal, co si počít dál.
„Ztratil jsem motivaci a byl psychicky zlomený,“ vypráví. „Pořád jsem si opakoval, co jsem mohl udělat jinak, proč mi to nevyšlo, proč štěstí nebylo na mé straně.“
Takhle končit odmítl.
Jenže v roce 2025 bylo ještě hůř. Vůbec se neprobojoval ani do tříčlenného národního týmu, poprvé za deset let. Navíc na něj dotíraly zdravotní problémy, které si způsobil, když si při práci na zahradě pohmoždil krční páteř.
„Zotavování se potom strašně táhlo, až do podzimu,“ vzpomíná. „Teď už jsem v pohodě, jen pokud bývá chladněji, je krk strašně zatuhlý. Přece jen mám výhřezy na bederní i krční páteři.“
Premiérová výhra ve SP pro kajakáře Krejčího, Hilgertová byla v Troji desátá |
V létě 2025, když nemohl jezdit ani Světové poháry, přemítal: „Kdybych skončil, rozhodně se za kariéru nemám za co stydět. Ale nechci opouštět závody s tím, že jsem si ani nevyjel nároďák.“
Paradoxně mu tehdy pomohl pobyt doma kvůli bolavé páteři. „Vynuloval jsem si díky tomu psychiku a začal zase od začátku.“
Od kouče Prskavce staršího přešel k Pavlu Kubričanovi. Změnil styl přípravy, vyplul z předchozího stereotypu. „Bylo to nakopávající, ačkoliv šlo o krok do neznáma. Najednou mě zimní příprava zase strašně bavila,“ líčí.
Při jarní nominační sérii se potom vrátil do reprezentace.
A co bude dál?
„Jo jo jo, mám nějaké plány jak uzavřít kariéru. Ale nejsou spojeny s písmeny L a A, ta jsou zatím jen někde vzadu v mé mysli,“ zmíní Vít Přindiš olympijské hry 2028 v Los Angeles. „Velkým cílem je letos mistrovství světa v Oklahomě.“
Podle toho, jak na něm dopadne, bude se odvíjet i jeho další příběh v peřejích. Přičemž v tomto případě i úspěch může znamenat konec.
