Tolikrát už ho v minulosti trápila.
Tolikrát si na ně v rozhovorech stěžoval.
Loni touhle dobou kvůli bolavým zádům nemohl pomalu ani vstát, plazil se po posilovně. Dva výhřezy plotének mu otravovaly život.
A tak kajakář Vít Přindiš hledal cestu, jak z toho ven. Už několik let spolupracuje s reprezentační fyzioterapeutkou Markétou Musilovou, která navíc bydlí jen pár metrů od něj.
„Ještě jsem ale navázal spolupráci s dalším fyzioterapeutem a kondičním trenérem, který se mnou byl i na soustředění v Austrálii,“ popisoval.
Čtyři měsíce ho intenzivně trápil. Přidával Přindišovi tréninky, snažil se stabilizovat okolí obratlů a plotének, aby mu záda držela.
„Byl to docela dril. Ráno jsem si dal posilovnu, pak vodu, pak jsem s ním ještě přes oběd cvičil. Občas jsem nestíhal ani jíst a hned jsem putoval na další trénink. Ale pomohlo mi to. Díky tomu se teď cítím mnohem lépe než poslední dva roky, kdy jsem se trápil a nevěděl, co se děje. A zase jsem se toho ohledně svého těla dost naučil,“ říká.
Vyflusaný po třech dnech
V závodním mezidobí se toho Přindiš vůbec dozvěděl hodně nového. A nejen o sobě. V prosinci strávil tři dny v buddhistickém chrámu v japonském Naganu.
„V Japonsku jsem před pár lety byl a nechtěl jsem už cestovat po městech. Chtěl jsem zažít něco unikátního,“ vyprávěl.
A tak oslovil dalšího kajakáře, kterého zná z cestování po světě - trojnásobného olympionika Kazukiho Jazawu.
Ten se totiž v minulosti začal věnovat buddhismu. Jako mnich působí právě v jednom z chrámů v Naganu. „Napsal jsem mu, jestli by nebyla možnost za ním zajet a vyzkoušet si na chvíli ten jeho život. Není to úplně standardní věc. Trvalo měsíc a půl, než jsme se domluvili, ale povedlo se,“ popisoval Přindiš.
Původně chtěl v chrámu strávit týden, ale to neprošlo. Od mnichů slyšel - maximálně tři dny.
„Říkal jsem si - tři dny? To bude taková rychlovka, nic se nestane. Nakonec jsem byl rád, že to byly jen tři dny,“ smál se.
Čekaly ho totiž těžké chvíle. K jídlu měl jen tři misky rýže denně. K tomu se musel vyrovnat s velkou zimou.
„Bylo tam kolem nuly, protože ten chrám je ze dřeva a papíru. Když jsem vypnul přímotop, probudil jsem se do čtyř stupňů a byla mi hrozná zima,“ vyprávěl.
Každý den měl přesně nalajnovaný. Od šesti od rána měl daný program, kdy zametal, uklízel, běhal a také se ponořoval do ticha při různých meditacích.
Na chvíli si lehnout a odpočinout? Během dne neexistovalo.
„V šest jsme vstali, šli pracovat, meditovat, všechno možné. Měl jsem minimum jídla a prožíval to tak, jak to zažívají mniši v horách. Po třech dnech jsem byl úplně vyflusaný. Odjížděl jsem hotový, ale nadšený,“ usmíval se.
Při jednom z výběhů, které s mnichy v Naganu absolvoval, zavítal vicemistr světa z roku 2017 i k slavné hokejové hale, ve které se Češi před 21 lety stali olympijskými šampiony.
„Vyprávěl jsem jim o Naganu a oni si pamatovali, že jsme vyhráli. Druhý den mě vzali k hale, ale viděl jsem ji jen zvenku, jinak byla zavřená,“ popisoval.
Někdo zůstane doma
Po návratu domů se už vrátil do koloběhu tréninků. Měly ho připravit na úvodní vrchol sezony, který ho čeká teď během následujících dvou víkendů.
Kajakáři pojedou ve Veltrusech a v Troji čtyři nominační závody o dvě reprezentační místa pro tuto sezonu (Jiří Prskavec má pozici jistou).
O místa, která zaručují účast na Světových pohárech, mistrovství Evropy i světa.
„Bude to náročné. Všichni, kdo jezdíme v Čechách do pětky, se můžeme prosadit i na velkém závodě jako je mistrovství světa. Pravidla jsou holt taková, že někdo z nás musí zůstat doma, v tom je to nepříjemné,“ ví Přindiš.
Když se mu nepovede dostat se mezi tři vyvolené, sezona pro něj prakticky skončila.
„Celá zima k tomu směřuje a když se to nepovede, sezona je k ničemu. Už nemáte šanci se nikam podívat, maximálně na pár malých závodů. Ale motivace a psychika pak může jít hodně dolů,“ říká.
A to on zažít nechce.
