"Doufám, že mi to půjde od rozjížďky a nedám nikomu čuchnout ani ve finále," říká úřadující mistr světa a sběratel veslařských medailí. "Ambice mám určitě největší, chci obhájit titul. Jinak bych tam ani nemusel jezdit."
Působí vyrovnaně a sebevědomě, netají chuť sbírat nové a nové skalpy. A to i přesto, že mu na konci zimní přípravy posunulo začátek sezony o několik týdnů zranění kolena. Musel vynechat mistrovství republiky na dlouhých tratích i kontrolní závody reprezentantů, první závody absolvuje právě od pátku do neděle v Bělehradě na slepém rameni řeky Sávy.
Pro někoho by to byla patálie jako hrom, svěřenec trenéra Milana Dolečka to tak ale nebere. "Tak velký tréninkový výpadek to zase nebyl. Trénoval jsem na kajakářském trenažéru a bylo to v pohodě. Jen mi párkrát vytahovali z kolena krev a vodu."
Ke kajakářům nepřestoupí
Veslař mezi kajakáři? Kdo by se domníval, že Synek tahal za kratší konec, plete se. "Hned zkraje jsem byl hodně rychlý, jako kluci ze slavného čtyřkajaku, jenže mi řekli, že si to musím nastavit na svoji váhu. Pak už to tak slavné nebylo, ale po čase jsem se do toho dostal a sváděl s nimi rovnocenné souboje. Technicky to prý bylo hrozné, ale hrubá síla šla," vypráví.
Nabídku k "přestupu" od vesel ke kajakářskému pádlu však nedostal. "A ani bych ji neřešil. Mám totiž problém, na kajaku se neudržím, takže bych byl pořád ve vodě," směje se.
Ostatně, pár dní před zraněním, které si přivodil při hokeji, si na veslařském trenažéru zlepšil o šest vteřin osobní rekord na šestikilometrové trati až na 18:05 minuty. "Můžete si být jisti, že je to neoficiální světový rekord," má jasno Dušan Macháček, bývalý úspěšný reprezentant a nyní předseda veslařského svazu.
Pak se Synek vrátí ke svému rekreačnímu hokeji a zranění. "Ptali se mě v televizi, jestli z toho trenér nezešedivěl. Tak jsem řekl, že ne, protože byl šedivý už předtím," roztáhne tvář do úsměvu.
Trenér Milan Doleček, kdysi veslař světového jména, mu však hokej pro příští zimní období nezakáže. "Nemůžu mu odepřít radost. Jezdí už dlouho ve světové špičce a hokej napomáhá tomu, že ho veslování pořad baví," vysvětluje
"To je pravda," reaguje jeho svěřenec a s poněkud přihranou skromností dodává: "Ve vrcholovém veslování se pohybuju čtrnáct let, už jsem se to celkem naučil."
Na letišti dospěl až do čtvrtfinále
Jeho další láskou je motorka a nyní také automobil značky Ford Mustang, rok výroby 2008, kterým se odměnil za stříbrnou medaili z olympijského Londýna.
Ve svém mustangu dojel Ondřej Synek při závodech v Ruzyni až do elitní osmičky.
Ondřej Synek se škodovkou, kterou má na běžné používání.
"Na ruzyňském letišti v sobotu pořádali závody u příležitosti padesátého výročí vyrobení prvního mustangu. Poprvé jsem závodil v něčem jiném než ve veslování, bylo to na 400 metrů s pevným startem a ze sedmdesáti účastníků jsem se dostal do nejlepší osmičky. Jel jsem dvoustovkou," pochlubí se.
Má jízda v mustangu něco společného s veslováním? "Moc ne. To auto musíte dostat do ruky, je strašně rychlé a při velkém zrychlení vás to vtlačí do sedačky. Je to jen taková hračka, mám to na sváteční ježdění, taky kvůli spotřebě. Jinak jezdím se spolehlivou škodovkou."
Teď je však před ním evropský šampionát, odkud už má tři tituly - z roku 2007 na osmiveslici a z let 2010 a 2011 na skifu. "Takhle ostrý vstup do sezony jsem ještě nezažil, nevím ale, proč by mi to nemělo jít. Připravený jsem dobře a budu rychlý," věří si.
S podobnými ambicemi dorazí do Bělehradu také Nor Olaf Tufte, Němec Marcel Hacker či Brit Alan Campbell, z nových tváří Roel Braas z Nizozemska nebo Mindaugas Griskonis z Litvy. "Špičkových skifařů by bylo určitě víc, ale mnozí, když se přesvědčí, jak je to mezi námi těžké, radši přestoupí k jiným disciplínám. Tam medaile tak vysoko nevisí."
