Probíhal závod podle vašich představ od začátku?
To ne. V silném protivětru jsme po startu nebyly úplně sladěné, někdo zareagoval rychleji, někdo pomaleji, ale potom jsme se srovnaly a byla z toho hezká jízda.
Několik dní před Primátorkami jste uvedla, že loď Slavie je favoritem. Kde se ve vás vzala ta jistota?
Myslím, že jsem řekla, že bychom mohly být favoritem. Vždycky mám totiž k soupeřkám respekt, nerada podceňuji situaci. Člověk něco řekne a pak je to těžší, než si namaloval. Takže jsem to spíš tušila, ale nemohla jsem vědět, o kolik vyhrajeme.
Osmiveslice Slavie, byť někdy ve společenství s jinými kluby, v posledních letech při Primátorkách vítězí. Proč je tomu tak?
Ve veslování nás holek není tolik, dá se odhadnout, kdo je na jaké úrovni. A taky se to pozná podle jarních kontrolek - u nás ve Slavii jsou holky nejlepší. Polovina z téhle posádky závodila na nedávném mistrovství Evropy, z ostatních posádek tam nebyl nikdo.
Miroslava Knapková s pamětní deskou, kterou v loděnici Slavie v neděli odhalili na počest jejího olympijského triumfu.
Před Primátorkami jste se těšila, že si na osmiveslici vyzkoušíte jízdu vyšším tempem, než jste zvyklá na skifu. Povedlo se?
Spíš ne. Nevím, jestli holky neodkoukaly moje tempo, ale jely jsme asi 28 záběrů za minutu, já bych potřebovala víc. Vždycky záleží na strokyni, jaké tempo udává, a to jsem já nebyla. Ale jde spíš o to, aby loď jela rychle. Takže když cítíte, že je to rychlé i při nižší frekvenci, tak to necháte.
V minulosti jste při Primátorkách vyhrála sedmkrát závod skifařek, dvakrát jste zároveň triumfovala i na osmiveslici. Letos jste podobný „dvojboj“ zkusit nechtěla?
To nešlo, mezi oběma závody je jen asi deset minut. Ne že bych se ve čtyřiatřiceti cítila stará, ale je to opravdu náročné. V minulosti to bylo dost stresující, z cíle mě po závodu skifů vezli motorákem na start osmiveslic, sedm holek tam na mě čekalo. A taky rozhodčí, dostaly jsme napomenutí, že jsem se krapet zpozdila. Za ty nervy to nestojí.
Slavia letos slaví 130. výročí založení a v rámci oslav v telefonní budce, která je dokonalou kopií londýnské budky a stojí v klubové loděnici, odpoledne po závodě odhalili pamětní desku jako připomenutí vašeho olympijského triumfu. Jak se vám to zamlouvá?
Je to hezké. Jednu takovou už mám v Lodních sportech Brno, což je můj mateřský klub. Tam ji odhalili hned po návratu z Londýna.
Ne každý se dočká pamětní desky zaživa...
Tak to neberu. Na Slavii už mám fotku v nadživotní velikosti, je na dveřích loděnice, kam chodím dvakrát denně. To mi přijde trochu zvláštní, dívat se na sebe, ale už jsem si zvykla. Myslím, že si zvyknu i na tuhle pamětní desku.
