„Je to trochu paradox, volejbalistům a volejbalistkám totiž neradím, klienti jsou hlavně fotbalisté a hokejisté,“ vysvětluje 29letá blokařka.
Přitom zkušeností by měla na rozdávání, v Česku uhrála čtyři tituly, dva z toho s Prostějovem. V kariéře si pak prošla krom reprezentace i dlouhým výpadkem ze zdravotních důvodů, s Římem zažila i sestup do nižší soutěže.
„Můžu tedy primárně čerpat ze své kariéry, stejně na mentální koučink zatím v Česku není mnoho škol,“ říká před play off, které by mělo být jejím posledním. Prostějov do něj vstoupí z prvního místa čtvrtfinálovou sérií proti Přerovu.
Čím vás Prostějov tak láká, že se sem vracíte už podruhé?
Zkrátka jsem tu doma. I když pocházím původně z Prahy, tak jsem sem šla už krátce po maturitě. Přestěhovala se a vytvořila si tu zázemí.
Veronika Trnková (dole) se raduje z proměněného setbolu.
Tento návrat z Atén byl ale vcelku překotný.
To byl. Komunikace mezi mnou a Prostějovem probíhala už během prosince. Řešila jsem to, ale neměla žádné indicie, že by to mělo dopadnout. Týden před uzavřením soupisek v lednu se to ale během třech dnů vše otočilo. Bylo to dost hektické, ale dopadlo to takhle a já věřím, že to dopadlo dobře.
Co všechno se v Řecku stalo?
Těžko se mi to hodnotí, protože nemám úplně přesné informace o tom, co všechno se v Aténách stalo. Každopádně v Řecku platí pravidlo o omezeném počtu cizinek, kterých může do každého utkání nastoupit jen čtyři, zatímco nás bylo v AEK od začátku sezony pět. Vedením klubu mi bylo řečeno, že se tahle situace do Vánoc nějak vyřeší, že se mnou počítají a jedna zahraniční smečařka odejde. Což se však nestalo.
Vám ale trenéři v utkáních prostor našli. Přesto jste cítila problém?
V klubu se děly místy až neuvěřitelné věci, klidně by se o nich dala napsat zajímavá kniha. Třeba se dvakrát měnil hlavní trenér, teď už je tam od začátku sezony třetí. Nebo se protočilo snad pět kondičních trenérů, často se měnil i hráčský kádr, v jednu dobu nás tam bylo cizinek šest, chvíli dokonce sedm. A hrát mohly jen čtyři.
Během kariéry jste prošla Německem nebo Itálií, zažila jste ale někdy podobnou situaci, kdy váš tým řešil příliš mnoho cizinek na soupisce takto překotně?
V Německu by se to nikdy nestalo, v Itálii jsem také nic takového nezažila. Komunikace a organizace týmu v Řecku byly něčím, na co se nikdo připravit nemůže. Podle mě se to asi jinde zažít nedá, ale to si člověk nepřipustí, dokud si tímto neprojde. Možná v Turecku, to jsou podobné mentality.
Jak to nakonec v Řecku dopadlo? Neutekla jste nakonec zbytečně?
Já ani tak neutíkala. Byla to nakonec vzájemná dohoda, na kterou jsem ve výsledku chtěla kývnout. Ale dohodou z donucení se to nazvat dá. No a co mám informace, situaci panující v klubu Atén teď bych ani zažít nechtěla. Odešla jsem včas a otevřela jsem novou kapitolu.
Prostějov byl jasnou volbou?
Určitě. Nebylo to ale tak, že bych zde měla pořád otevřené dveře. Místo v týmu na mě určitě nečekalo. Byli jsme ale stále v kontaktu už od listopadu. V tu dobu byly jisté nespokojenosti s výkony týmu, takže i ze strany Prostějova.
Trnková už Římu přivykla: Chce to jen přijmout, že žijete na jiné planetě |
Neříkejte, že v Prostějově není místo pro dlouholetou oporu a patriotku.
Samozřejmě to je věcí vedení. Já se rozhodla po loňské sezoně s třetím místem odejít, protože jsem ještě osobně chtěla zkusit nějakou výzvu. Byť se to mohlo zdát nefér, protože s tím nikdo nepočítal, tak jsem to chtěla sama pro sebe udělat. Jsem ráda, že to vedení vzalo a nevznikla mezi námi nějaká zášť. Pochopili jsme se a řekli si, že třeba příště. To jsem ale netušila, že to příště znamená takto brzy.
Když odhlédneme od smluvních a organizačních patálií, jaký byl v Řecku volejbal?
Volejbalově bych to hodnotila hodně pozitivně. Úroveň zázemí byla málem katastrofa, ale herně jsem byla příjemně překvapená. Itálie je samozřejmě ještě o úroveň výše, ale jinak bych to řadila celkem vysoko.
Prostějov si vede nadmíru dobře a vede tabulku. Vrací se tedy v takové konstelaci snáz?
Zatím to Prostějovu šlape. Hladce můj návrat ale nešel. Přicházím s očekáváním od sebe i týmu a požadavky a cíle jsou tu skutečně nejvyšší. Já tým po očku sledovala, ale tím, že jsem v týmu byla v kontaktu, i když se Prostějovu tolik nedařilo, tak to bez škraloupu nešlo.
Olomoucké volejbalistky slaví bod v utkání proti Chimiku Južnyj. Uprostřed je Veronika Trnková.
Vše se ale ustálilo, tým šlape a očekávání zatím plní. Jak se tedy cítíte ve směru k blížícímu se play off?
Herně jsme pro mě z nepochopitelného důvodu nyní ve studeném období. Hrál se český pohár,pak ale zase byla před posledními dvěma koly pauza. Pohár pro čtyři týmy, to za mě není důvod neodehrát kolo v normálním režimu. Před play off se zase čeká. Teď nás tedy čekají zápasy vyřazovací fáze po další dvoutýdenní pauze. Nevím, kdo to vymýšlel, ale pro play off to není ideální. Vždyť vyřazovací fáze má být reklamou pro volejbal a všichni budou nerozehraní.
Po přestupu jste se zmínila, že to pro vás může být poslední ročník. Stále to platí?
Je to řečeno poměrně vážně, byť vím, že jak mám volejbal ráda a že jsem v kariéře prošla obdobím po zdravotních problémech, které mě nyní netrápí, tak že jsem aktuálně spokojená, jak se cítím. Tak z tohoto pohledu mi to možná přijde škoda. Na druhou stranu mám už také jiné plány do budoucna.
Jaké plány?
Není to jen o zakládání rodiny, které tam sice teoreticky figuruje také, ale začala jsem hlavně podnikat v oblasti mentální přípravy sportovců a chtěla bych se tomu věnovat pořádně.
Trnková se o libereckém titulu dozvěděla se „zalepenýma“ očima |
Bude z vás mentální koučka?
Já už jsem. Ale zatím v režimu hráčka a k tomu mentální kouč. Pohrávám si ale s myšlenkou, že bych to ráda dělala naplno.
Mentální koučink jste studovala?
Ono to zatím v Česku moc nejde. Jistě existují nějaké projekty a obory na soukromých vysokých školách, ale je to pořád v plenkách. Prošla jsem ale nějakými semináři a kurzy, plus snad mohu argumentovat a nabídnout svoji vlastní zkušenost s profisportem.
Soustředíte se na volejbal?
Je to trochu paradox, ale žádný můj klient není z volejbalu. Nepřekvapivě jsou nejčastějšími klienty fotbalisté, hokejisté nebo tenisté, zkrátka sportovci ze zavedených sportů, které mají také dostatečné finanční zdroje.
Blokařka Veronika Trnková by měla patřit k oporám volejbalistek Dukly Liberec.
Prozradíte, co je taková ideální rada pro sportovce, třeba i amatéry?
Těm se radí hůře. Profesionálům je ale dobré připomínat, že vnitřní motivace pro výkon má vycházet z toho, že ten daný sport milují, že ho dělají rádi a naplňuje je. Pokud to takhle nemáte, tak na to dříve nebo později narazíte.
Motivace dělat sport je myslím spojující faktor i pro hobby sportovce, ne?
Těm ale nechybí. Dělají to proto, aby byli zdraví, a baví je to.
