Sezona v Česku vrcholí, stejně i ta japonská. A vy jste pořád doma. Viníkem je jen covid?
Bohužel. Mám v Japonsku platnou smlouvu, ale opakovaně jsem nedostala kvůli covidu vízum. Česká republika není schopná vydat žádné pracovní vízum do země, pouze diplomatické. Zkoušeli jsme to přes japonskou sportovní agenturu, což taky nevyšlo. Už s tím moc nepočítám, sezona tam brzy skončí.
Kdy jste původně měla do Asie odcestovat?
Chtěla jsem letět už na jarní část sezony v dubnu. To padlo, a věřila jsem, že to bude možné alespoň na podzim. Jenže zatím se neděje nic a už se to možná ani nezmění, dokud covid nějak nedostanou pod kontrolu. A to se očividně moc nedaří.
Užírá vás to?
Je to těžké a mrzí mě to. Pořád jsem se na něco chystala, dala do toho hodně úsilí, ale nakonec to asi nevyjde, přestože za to nemůžu. Teď už jsem se s tím trochu smířila. Na začátku jsem věřila, že stihnu aspoň podzimní část. Když se nic nezměnilo, trošku jsem rezignovala.
Na co přesně jste rezignovala?
Na to, že se s covidem nedokážeme sžít jako s normální nemocí, proti které se dá očkovat. A kvůli které se zavírají hranice, školy, sporty. Můžeme všichni jen čekat, co bude dál.
Nemohl vám pomoci japonský klub nebo místní svaz?
Zkoušela jsem to. Oslovila jsem i Český olympijský výbor, který komunikoval s českým velvyslanectvím v zemi. Ale všechno marné.
Jaký počítáte nejzazší termín, kdy by ještě mělo smysl do Japonska odlétat?
Ten už asi byl. Po příletu by mě čekala dvoutýdenní karanténa. Kdybych letěla teď na konci září, stihnu asi jen jeden hrací víkend. A to by se nevyplatilo asi ani jim, ani mně.
Přemýšlíte i v příštím roce na zahraničí, nebo jste na něj trochu zanevřela?
Ještě nevím, co bude. Za rok se situace s covidem moc nezměnila. Zahraničí mě pořád láká, Japonsko jsem si moc neužila. Ale přemýšlím i o tom, že bych si dala třeba pauzu, protože bych nerada opakovala takovou sezonu. Chtěla jsem cestovat i na Nový Zéland za přítelem, ale ani tam jsem nedostala víza.
S přítelem zažíváte dlouhé odloučení. Kdy jste se naposledy viděli?
Loni v únoru. Už je to opravdu dlouhé. Na Zélandu mají taková speciální víza na šest měsíců, která mi ale minulý týden zamítli, protože jsme spolu nevlastnili žádnou nemovitost. Takže on sem bude moct přijet na Vánoce na dva až tři týdny a v součtu s karanténou si musí vzít na víc než měsíc volno z práce. Hrozné, nikomu bych to nepřála.
Chtěli byste společně žít na Novém Zélandu?
Ano. Radši bych žila v Česku, ale on česky neumí, já umím anglicky dobře, takže by to bylo logičtější. Ale tu zemi mám ráda, je tam krásná příroda, tam by se mi líbilo. Měla bych tam i softbal, už jsem tam odehrála dvě sezony.
 |
Možnou pauzu byste volila hlavně kvůli psychickému vypětí z posledních měsíců?
Úplně ne. Softbal hraji už hodně dlouho, pořád někde cestuji a nemám žádný volný čas. Trošku mě to dobíhá. Sport nebudu dělat věčně a pomalu se mi mění priority.
Vaší prioritou však nyní zůstává play off v mateřských Ledenicích, se kterými jste vyhrála základní část. Baví vás to?
Jasně. Bylo to vyrovnané, tabulku jsme vedly celou sezonu. Je to jiné, ale doma si to víc užívám. Mám hřiště pět minut od domova, jsem v týmu se sestrou, to je taky cenné.
Obhajujete třetí místo, ale myslíte i na titul. Semifinále s Ostravou je však zatím vyrovnané.
Oba zápasy byly vyrovnané, šance jsou otevřené. Rozhoduje útok a extra zákroky v poli. Věřím, že to zvládneme.
