„Teď převládají emoce, že jsme byli kousek od vítězství. Ale sám vím, že druhé místo se časem správně zhodnotí. Je to jako s dobrým vínem,“ říká Radek Holčák.
Tušil jste, že bude Hegnus atakovat vítězství?
Měl dobrou formu, byl dobře nachystaný, žokej odjel dostih geniálně. Všechno klaplo, jak mělo. Porazili jsme nejlepší české krosaře, ale do cíle přiletěl mladík, který byl lepší. Jedno oko, které touží po vítězství, pláče. Druhé září radostí. Ví, co práce za tím stojí. A je nadmíru spokojené.
Hegnus se držel pořád na špici. Tak jste to měli naplánované?
Ve startovním poli byli méně zkušení jezdci i koně horších kvalit, kteří můžou udělat chybu. Hegnus je dobrý skokan, může také chybovat, ale chtěli jsme minimalizovat riziko kolize, že mu někdo spadne pod nohy.
Na začátku cílové rovinky se zdálo, že by mohl mít ve finiši nejvíce sil. Souhlasíte?
Měl jsem stejný pocit. Hegnus táhl celý dostih. Někdy mívá krizi, pak si potřebuje ulevit. Teď na něho přišla, když vbíhal na trávu v posledním oblouku, a propadl se na třetí čtvrté místo. Jinak mohl mít dvě tři délky náskok. Ale to jsou teď spekulace.
Není vám líto žokeje Marka Stromského, jemuž zase triumf ve Velké těsně unikl?
Všichni to děláme, abychom vyhráli. Ale myslím, že jsme měli krásný den. Počasí bylo nádherné, parádní dostih. Mohli jsme mít radost z dobře vykonané práce. Myslím, že i Markovi se to líbilo a bude mít pěkný zážitek, i když u jeho jména není jednička. Ale pokud je Marek dravý a v dobré fyzické kondici, a teď je v nadstandardní, tak ho to jenom posílí a vleje do žil bojové nasazení. Hodně spokojený byl i majitel.
Za rok bude Hegnusovi 11 let. Zkusíte znovu Velkou pardubickou, nebo zahraniční dostihy?
Není to kůň na experimenty. Měl několikrát zdravotní problémy, musíme s ním zacházet v rukavičkách. Pokud bude mít štěstí, rádi bychom se postavili zase na start Velké pardubické.
A může mít v takovém věku na vítězství?
Hodně záleží na jeho minulosti, jak byl vytěžovaný. Některý kůň je nadělaný v šesti. Když má péči a není přetěžovaný, může klidně běžet Velkou i ve dvanácti. Hegnus půlku kariéry promarodil, nemá toho tolik za sebou.
Letos bylo v Pardubicích hodně pádů. Čím si to vysvětlujete?
To je jednoduché. Dříve byly překážky větší a kůň musel být opravdu hodně dobrý skokan. Dnes se překážky snížily a všechno se zároveň zrychlilo. Každá chyba se tak projeví, každé zaváhání se trestá.
Letos jste měl v Pardubicích jen Hegnuse. Jak jste prožíval dlouhé čekání na vrchol dne?
Uteklo to rychle. Měl jsem štěstí, že jsem měl kolem sebe hodně dobrých kamarádů. Prošel jsem si také areál. Byl jsem až šokovaný, kolik lidí a stánků tam bylo. Mezitím jsem pomáhal taťkovi (legendární trenér František Holčák). Mohl být spokojený. Dva jeho koníci se umístili v první trojce. Tlačil je od začátku kariéry a dnes se mohli prezentovat na takovém mítinku. Svoji práci ovládá pořád moc dobře.
