Jako pilot sice relaxuje v letadle, vášeň ke koním ale v jeho životě převládá. „Když o nich teď mluvím, mám úplně husí kůži,“ básní správce dráhy v rozhovoru pro iDNES.cz. Většího odborníka na pardubické závodiště nenajdete, Žižka zná každý metr, živý plot i překážku takřka dokonale. „Často se tady po večerech, když už tu není ani pan vrátný, procházím. A i v tom tichu slyším cválat koně.“
Svou práci máte asi hodně rád, že?
Ano, je to můj největší koníček, taková moje zahrádka. Možná to zní nadsazeně, ale opravdu tady při každém pohybu vnímáte koně, za 150 let historie je to tady nasáklé. Navíc pardubické závodiště je opravdu nádherné.
Což je i vaše zásluha.
Mám kolem sebe skvělé lidi. Ve stálém týmu jsme čtyři, ale dobře spolupracujeme s externími pracovníky. Před dostihy nám chodí pomáhat s přípravou stájí, úklidem na závodišti, což bychom ve čtyřech lidech nezvládli.
Jak dlouho dopředu chystáte závodiště na Velkou pardubickou?
Už od prázdnin, kdy je k tomu příhodné počasí. Na později si necháváme věci, které se nedají udělat dopředu, jako je příprava travních ploch a dotření překážek, protože při kvalifikacích je koně často odřou kopyty. Musíme znovu ostříhat ploty, zarovnat je, upravit terén. Mám na starosti i stáje, dezinfikujeme je, malujeme, steleme. To všechno patří k přípravám.
Pardubická po letech bez Váni, ale s odleskem historie. Favoritem je Godfrey |
Nezkomplikovaly vám je nedávné povodně?
Bohužel ano, podmínky byly letos skutečně složité. Vydatné deště posunuly o týden závěrečnou kvalifikaci, což nám výrazně zkrátilo čas na přípravy. Měli jsme jen tři týdny, což bylo opravdu hraniční. Necelý týden po čtvrté kvalifikaci jsme upravovali dráhu, dávali ji do pořádku, zadělávali drny. Na finální úpravy zbylo necelých 14 dní.
Dělali jste nějaké větší změny?
Letos ne. Upravovalo se pár doskokových prvků na překážkách, ale jinak nic zásadního. Největší změnou bylo pokácení tří topolů v Zahrádkách kvůli jejich stáří, místo nich jsme vysázeli duby. Ale jinak probíhala běžná údržba dráhy.
Loni se na Taxisově příkopu přihodil hromadný karambol, adaptovali jste po něm tuto překážku?
Nene. Taxis ani jiné překážky jsme neupravovali. Jen před ním stroje udělaly takové rádoby jízdní pruhy, které pomůžou koním, aby si na Taxis dobře najeli.
Jak prožíváte Velkou pardubickou?
Většinou stojím právě u Taxisova příkopu. Koně nevidím, jen je slyšet dupot, najednou se začínají objevovat hlavy jezdců, koně letí přes Taxis… Je to nepopsatelné, musí se to zažít. Ale není to jen o jednom dni, natěšený jsem už poslední týden. Točí se tu různé reportáže, cítíte výjimečnost okamžiku.
I na sedláka přišla bída. Myška nejen o Váňových koních před Pardubickou |
Máte svoje favority na neděli?
Mám, Sexy Lorda, Talenta a Argana. To jsou moji tři nejoblíbenější koně, každému z nich bych to přál úplně stejně.
Jezdíte i vy na koních?
Ano, od jedenácti let. Začínal jsem jako parkurový jezdec, soutěžil jsem ve všestrannosti, to je asi nejblíž dostihům, u kterých jsem skončil. Musím říct, že dostihy jsou opravdu vrchol jezdectví. Ale jsem jediný z rodiny, kdo se koním věnuje, jsem v uvozovkách taková černá ovce. Moje rodina má blízko k letectví, strejda létal jako armádní a pak dopravní pilot. I já létám, jsem soukromý pilot, relaxuju při tom. Ale koně mám rád odmalička, dokonce je mám i doma. Každý můj den se točí kolem nich, neměnil bych.
