Co se vám vybaví, když se řekne Vánoce?
Synek: Ježíšek.
Knapková: Stromeček, cukroví.
Ondro, zvládl byste upéct vanilkový rohlíček?
Synek: To nevím, vždycky jsem jenom pomáhal s mazáním marmelády a většinou jsem hned polovinu snědl. Já jsem spíš přes to jedení, než připravování.
Budete se nějak šetřit a myslet na životosprávu?
Synek: No to vůbec, já jím všechno. Nejradši mám vosí hnízda a linecké cukroví.
Do kdy jste věřili na Ježíška?
Knapková: Asi do doby, kdy jsem šla do školy. Dozvěděla jsem se to od kamarádů.
Synek: Možná do první třídy. Když jsem objevil dárky, pak mi to prozradili.
Jaké máte nejhezčí vánoční vzpomínky?
Knapková: Asi je to vždy spojené s rozbalováním dárků, radostí z nich. Kuriózní dárky jsem nedostávala, většinou spíš to, co jsem si přála. Třeba koloběžku, se kterou jsem jezdila po bytě ještě tři dny po Vánocích, až mi ji naši sebrali. To mi bylo asi osm.
A u Synků byly kuriózní dary?
Synek: Spousta jich byla pěkných, ale co mi utkvělo v paměti, bylo kolo. Venku byl metr sněhu a nemohl jsem na něm jezdit, byl jsem naštvaný, že jsem musel čekat.
Jak bude vypadat váš Štědrý den?
Knapková: Budu u rodičů v Brně, klasika - večeře, dárky, pohádky.
Synek: My máme každý rok s kamarády štědrodenní fotbal, to se sejdeme, ochutnáváme cukroví, pijeme grog, klábosíme. Pak bude gaučink a jedení.
Zvládnete po grogu přijít ke stromečku po svých a včas?
Synek: Jo, jo, zvládneme. Ale loni jsme měli super příhodu s tchánem, dostali jsme za úkol obalovat řízky, asi v jednu hodinu. No a rozbalování dárků už bylo hodně veselé.
A jak dopadly ty řízky?
Synek: Ty potom obalila tchýně.
To nejíte kapra?
Synek: Ale jo, řízky, kapra, klobásy, salát.
Knapková: My kapra nejíme, jedli jsme, když jsme byli malí. Pak ale mamka zjistila, že to nikomu nechutná, ale tradičně máme rybu, pokaždé jinou, letos bude candát po mlynářsku s bramborovým salátem.
Kdo zpívá koledy?
Synek: U nás neteř.
Knapková: My asi všichni.
Synek: Já po tom grogu zpívám jinak.
Už máte prostudovaný televizní program? Na kterou pohádku se těšíte?
Knapková: Na Pyšnou princeznu.
Synek: Já mám rád tu s čerty, jak se jmenuje... S čerty nejsou žerty. Já je mám za ty roky tak nakoukané, že je znám nazpaměť.
Ondro, vaše dcera zažije druhé Vánoce, musíte mít nějaká bezpečnostní opatření?
Synek: Se stromečkem ještě nevíme, ale zrovna se naučila lézt po schodech, vyleze sama do prvního patra. Když se nechá chvíli bez dozoru, někde něco loví, krámuje, akční je dost.
