A věří, že bude vítězná. Tu stejnou totiž měli i slovenští bratři Hochschornerové, aktuální mistři světa z deblkanoe. "Jízda na ní je jednodušší," shodují se čeští reprezentanti.
Proč jste se rozhodli přesedlat na novou lodičku?
Štěpánek: Je to typ od bratrů Hochshornerů, na kterém vyhráli světový šampionát ve Španělsku. My jsme si říkali, že můžem zkusit udělat změnu. Dlouhá léta jsme jezdili na lodi, kterou jsme si přetvořili k obrazu svému. Nemáme pocit, že ta nová by byla horší nebo lepší, prostě ji chceme vyzkoušet. Jezdíme na ní měsíc a tréninky se nám zdají jednodušší.
Volf: Pořád si zvykáme, loď je malinko jiná, špička přede mnou je menší. Kluci jsou jiné váhy, háček má 72 kilo, já o šest víc. A my teď máme jejich bývalou loď. Ta další, co se staví, bude mít špičku trošku zvednutou. Hochschornerovci mají velikost XL, ale dělá se ještě s jedním X navíc.
A jak kanoe jezdí?
Štěpánek: První pocit byl, že loď odpouští chyby. Je klidná. Když se dal malý náklon na té naší původní, trošku se kousla, rozhodila z rytmu a nejela dopředu. Tahle loď všechno minimalizuje.
Volf: Ta předchozí byla točivější, ta jejich líp drží směr. Připadá nám, že ji nemusíme tolik řídit. Naše bývalá loď se rychle vytočila z branky, ale museli jsme jakoby zastavit a pak se znovu rozjíždět. To všechno odpadá.
Když teď máte loď mistrů světa, musíte získat i jejich sílu a chodit víc do posilovny?
Štěpánek: Nepřijde mi, že bychom museli dávat větší sílu do záběru. I když ta naše původní kanoe se otočila na pětníku.
Hrozí, že byste se mohli nespokojeně po prvních závodech vrátit na tu starou?
Volf: Ještě bych nic nezatracoval. Viděli jsme několik videí, z obrázků i našich pocitů nám připadá, že špatně nejede, nemyslím, že ji zahodíme. Vlastnosti ale pořádně ukážou až závody.
Štěpánek: A loď taky nestojí deset tisíc, žejo. Dlouho jsme přemýšleli, jestli do nákupu jít. Zatím ji máme od kluků jen půjčenou. Klady ale převažují, takže do ní půjdeme.
Když nestojí deset tisíc, tak kolik?
Štěpánek: Přes padesát.
Volf: Po nějaké slevě pětačtyřicet tisíc.
Budete mít jen jednu?
Štěpánek: Jo, ale na mistrovství světa jsme byli zvyklí kupovat novou loď.
Volf: Odjezdíme jaro na této a na mistrovství Evropy v Bratislavě začátkem června pořídíme novou. Je to stejné, jako když si lyžaři berou nové lyže na mistrovství světa nebo tenisté novou raketu na zápas.
Štěpánek: V únoru a březnu už budem hodně jezdit. Na tři týdny míříme do Atén na olympijský kanál a tam dostane loď pořádně zabrat. Budem dvakrát denně na vodě a tamní kanál je těžký. Překážky nejsou pořádně vidět, když je přejedete, loď rychle ztrácí jízdní vlastnosti.
A jak je to se ztrátou jízdních vlastností u vás?
Štěpánek: Vánoce jsou kritické pro všechny, kila skáčou. Ale myslím, že na prvním soustředění na běžkách to půjde rychle dolů. Mám to vždycky plus mínus čtyři kila, ale tak je to každý rok. Já vím, jakou váhu musím v lodi mít.
Volf: Mám to podobný, kolísá to o tři kila.
Takže cukroví není tabu?
Volf: Já se nijak v pečení neangažuju, do toho se nehrnu. Ale s pojídáním nemám problém.
Štěpánek: My pečeme rohlíčky, linecké cukroví, to všechno proběhne.
A kterou tu sladkost máte nejraději?
Štěpánek: Včelí úly.
Už máte vytvořený jízdní řád pohádek?
Štěpánek: Ty mám nejradši já s dcerou, přepínáme programy, maminka sedí vedle a stěžuje si: Pořád jenom čučíte na tu televizi.
A stihnete při tom aspoň trošku trénovat?
Štěpánek: Přes vánoce máme individuální přípravu, hned po Silvestru jedem na soustředění na běžky. O svátcích každý dělá to svoje, nic není organizovaného. Já třeba chodím na hokej, ten rybníkářský.
Volf: Jen, co objedu babičky, měl bych jet ke kamarádovi na Lipno. Pojali jsme to jako třídní sraz, až do Silvestra to bude příjemně strávený čas. A beru si i běžky.
