Hromada barevných knih byla rychle rozebrána a Valenta téměř nestíhal rozdávat podpisy. Mezi desítky sportovních nadšenců vysílal sympatický skokan úsměvy, i když šlo jen o rutinní autogramiádu. Nikdo se neodvážil na zlatého olympionika příliš promluvit, veškerá komunikace mezi sportovním idolem a jeho fanoušky se téměř omezila na prosby a děkování.
I když teď zahltila Aleše Valentu především práce pramenící z jeho popularity, zaměřuje se také na otevření tréninkového centra pro skokany ve Štítech u Šumperka. "O mladé talenty nouze není, teď už ale bude i kde trénovat," usmíval se akrobat v kratičké pauze mezi rozdáváním autogramů. Sám se ale k vlastní přípravě vyjadřuje s ironickým pousmáním: "Trénovat? Já chci teď jen spát, probudit se, najíst se a zase usnout."
Nová kniha Slavíka a Růžičky má na přebalu mezi jinými i fotografii jásajícího Aleše Valenty, o několik stránek dál už se skokan culí v ruce se zlatou olympijskou medailí. Jaký je ale jeho vztah ke knihám? "Já nemám na čtení vlastně vůbec čas. Stihnu tak prolistovat časopisy nebo noviny. Jsem vlastně dost konzumní čtenář, co mi padne do ruky to přečtu. Ale knihy? To je něco jiného," říká Valenta, který však přiznává, že si rád přečte nějaký ten thriller.
"Nebo knihy od Sidneyho Sheldona, to mám rád. Dřív jsem si také dost liboval v historických románech, ty intriky šestnáctého století mě fascinovaly. Kdyby bylo víc času, něco takového bych si teď přečetl," prozrazoval skokan, kterému však není cizí ani literatura se sportovní tématikou. "Kdybych si mohl vybrat o kom bych si rád přečetl, tak by vyhrál Michael Jordan. Ne, že by to byl nějaký můj idol, ale je to prostě vynikající sportovec, který toho hodně dokázal." A kterou knížku si Valenta vybaví jako nejoblíbenější v dětství? "Asi Kytici. Když se mám vrátit hodně zpátky, tak to bude určitě Kytice. Ale už si moc nevzpomínám."
