Váží 160 kilogramů a v dřepu s činkou dokáže zvednout více než trojnásobek svojí hmotnosti. Přestože se silák Václav Češka z Liberce, člen SK Power Metal Nový Bor, věnuje na vrcholové závodní úrovni silovému trojboji (powerlifting – dřep, benchpress, mrtvý tah) teprve třetím rokem, je už několikanásobným mistrem světa i Evropy a světovým rekordmanem v kategorii nad 140 kg.
Jeho váhový součet tří disciplín činí ve většině závodů okolo 1100 kilo.
„Cvičím od patnácti let a neměl jsem nikdy delší pauzu než dva týdny. Je to pro mě železná košile. I když jsem manželce slíbil, že když dřepnu těch 500 kilo, tak toho nechám, nějak to nejde,“ říká 31letý silový trojbojař Václav Češka, který pracuje jako inspektor pro strážní službu ve Vazební věznici Liberec.
V prosinci jste v dřepu dosáhl na vysněnou metu 500 kilo, jaké to pro vás bylo?
Zúčastnil jsem se VIP mezinárodní powerlifterské soutěže na Slovensku v Terchové, v rodišti Jánošíka. Tam jsem konečně dřepnul těch 500 kilo a mám to uznané, protože tam byli světoví rozhodčí s licencí. Dřep to mohl být hezčí, spíš jsem to jen zkoušel, protože to bylo už na závěr sezony a stále to není tak, jak bych si představoval. Ale výkon se povedl, je to oficiálně zapsané ve světových tabulkách, a to je důležité.
Jaký je to pocit, mít půl tuny na zádech?
No, fakt to tlačí...
Jak vlastně technicky probíhá takový pokus v dřepu?
Provádí se na speciální konstrukci, které se říká monolift. Činka je na pevném konstantním místě, já se pod ní srovnám, odeberu ji z háků na záda a háky v tu chvíli odjedou. Přede mnou sedí rozhodčí, já čekám na jeho povel a začnu dřep. Když jsem zpátky nahoře, tak dá rozhodčí povel ‚odebrat‘, háky se zase zaklapnou a je to hotovo.
Jak začala vaše letošní sezona a jak ji celkově hodnotíte?
Jako hodně vydařenou, i když pro mě začala dost smutně. Na jaře na mistrovství České republiky, které jsme shodou okolností v Praze s naším klubem pořádali, jsem poprvé v životě vypadl ze soutěže a nebylo to pro mě nic příjemného. Byl jsem z toho hodně špatný. Při rozcvičování před první disciplínou dřepem jsem si totiž nějak špatně zavázal botu, přiškrtil jsem si nějaké cévy a přestal jsem cítit nohu. Při dřepu jsem si pak třikrát rozbil hubu a tím pro mě závody vlastně skončily. Pak jsem ještě ale nastoupil na zbytek, což se mi vyplatilo, protože jsem si nakonec odvezl aspoň medaili za mrtvý tah s výkonem 345 kilo a cvičně jsem zabenčoval 320 kilo.
Co vás pak nakoplo do dalších závodů?
Naštěstí hned týden poté mě pozvali na Slovensko na jejich otevřený šampionát a tam se mi kupodivu dařilo. 475 kilo jsem dal na dřep, 320 na benč a 350 na mrtvý tah, což v součtu udělalo krásné číslo. Pak byly nějaké pohárové soutěže, které byly pro mě také vydařené, povyhrával jsem je. Hned poté už jsem se začal chystat na mistrovství světa mé domovské federace WUAP v Německu, kde to bylo fantastické, jedny z nejhezčích závodů, které jsem zažil. Bylo tam přes 500 startů, prostě obrovský závod a borci byli opravdu úplně ze všech koutů zeměkoule. Tam jsem zadřepoval 480 kilo, zabenčoval 330, zatáhnul 340 a tím jsem vytvořil součtem 1150 světový rekord v kategorii nad 140 kilogramů v této pořádající federaci a kromě toho jsem získal i absolutní titul světového šampiona.
DŘEP. V této disciplíně silového trojboje už dokázal Václav Češka udělat dřep s půltunovou činkou na zádech.
Co to znamená vyhrát absolutně?
Že jsem porazil všechny ať byli hubení, tlustí, malí, velcí, protože je to o přepočtu a koeficientu vaší váhy a nazvedaných kilogramů. Takže já tím, že mám 160 kilo, jsem dost hendikepovaný a musím zvednout doopravdy hodně, abych mohl konkurovat klukovi, který má metrák a zvedne o 100 až 150 kilo méně. Je to vlastně o vyhlášení nejlepšího závodníka celého mistrovství světa a proto si absolutního vítězství moc cením.
Stejně jako třeba v boxu se i v silovém trojboji konají šampionáty pod hlavičkou řady federací, proč máte oblíbenou zrovna WUAP?
Je to hlavně o úrovni závodů a přístupu lidí, a to jak rozhodčích, závodníků tak i dalších, kteří se kolem této federace pohybují. A můj trenér Karel Koldovský je rovněž komunikátor pro federaci WUAP, tak je to i o jisté loajalitě.
Hlídáte si nějak vaši hmotnost a potřebujete si držet tu svoji stále?
To ano, snažím se držet si tu svoji konstantní váhu mezi 155 a 160 kily, abych mohl zvedat to, co zvedám. Hlídám si, aby moje strava byla aspoň trošičku zdravá a bohatá, aby toho bylo hodně a aby mi pak nebylo při cvičení blbě. Třeba bůčkem a zelím se napráskat nemůžu, to by pak nešlo.
Pojďme k vaší přípravě, jak probíhá a kolik toho za jeden trénink zhruba nazvedáte?
V průměru cvičím pětkrát týdně a z toho třikrát jezdím do Nového Boru, kde v mém klubu SK Metal Power mají potřebné speciální vybavení na můj trénink. V Liberci se mi snaží u kamaráda v posilovně U Pešků vyjít vstříc, ale pár činek jsem tam už ohnul. Jakmile jsem se dostal nad 370 kilo, už bylo zle. V Novém Boru mám tu zmíněnou konstrukci monolift na dřepy a delší osy činek, kam se vejde více kotoučů. A pokud jde o ta kila za jeden trénink? Snažil jsem se to spočítat jenom v dřepech a vyšlo mi asi okolo 4600 kilo, což jsem ani nečekal. A k tomu jsou ještě nějaké doplňky.
Co na těle při vašem sportu nejvíc trpí a kdy se dáváte do kupy?
Nejdelší hojící období mám v prosinci a v lednu, kdy je soutěžní klid. Kolena jsou zatím díky bandážím v pořádku, nejvíc opotřebované mám asi kyčle a bederní páteř. Plus hrozně moc trpí nervový systém.
Jak to myslíte?
Třeba když jsem končil s přípravou na ty poslední závody na Slovensku, tak jsem v týdnu naspal asi jenom sedm hodin. Prostě když dřepuju 400 kilo a víc, tak vím, že tu noc nebudu spát. Tělo je potom tak rozjetý a zblblý, že mě mozek nechce nechat spát. Takže aspoň ležím. Není to sranda.
Měl jste už od dětství vlohy k silovému trojboji?
To asi ano, vždycky jsem byl podsaditější. Takový Budulínek.
Jak je na tom v tomhle ohledu vaše dcerka?
To je ještě těžko říct. Teď je naší Myšičce šest roků, na svět přišla předčasně už v sedmém měsíci a vážila jen 1200 gramů. Tehdy to bylo těžké, manželku i ji museli přesunout rychle vrtulníkem do Prahy, protože obě málem umřely. Ale všechno dopadlo dobře, už jsme ji vykrmili, teď je z ní malý ďáblík a už jí pomalu nestačím.
Jaké máte plány na další sezonu, jaké váhové mety chcete překonat?
I když jsem manželce slíbil, že když dřepnu těch 500 kilo, tak toho nechám... nějak to nejde (smích). Zatím jsem měl štěstí, že ty moje výkony šly rok od roku nahoru a v České republice držím historicky nejlepší výkon v trojboji 1180 kilo a v dřepu 500 kilo. Teď se uvidí, jak nastartuji tu novou sezonu. Jestli bude poslední nebo ne, o tom radši zase nebudu mluvit, abych pak nevypadal jako nějaký plácal. Samozřejmě bych ještě chtěl o něco ten dřep přes tu pětistovku vylepšit. Historicky nejlepší dřep je 575 kilo. To je ale o strašně moc víc.
A co ostatní disciplíny silového trojboje?
U benče i u mrtvého tahu bych hlavně potřeboval vylepšit techniku, kvůli které ty výkony stále nejsou stoprocentní.
Až jednou přijde ta poslední sezona, co se stane s vaším tělem, když už nebudete ve vrcholném trojbojařském zápřahu?
První co se stane, když zhubnu a nebudu mít už na sobě tolik hmoty, tak budu mít volnější kůži, to je jasný. Bude to jen o tom jak elastickou kůži mám. Buď se normálně vrátí, nebo budu vypadat jako ve velkým kabátu. Jde i o to, že cvičím od patnácti let a neměl jsem nikdy delší pauzu než dva týdny. I když jsem třeba dobíral antibiotika už jsem zase utíkal cvičit. Proto jsem přesvědčený, že mi to tělo jednou, bohužel, vrátí.
Jak vám asi bude chybět cvičení a posilování po psychické stránce?
Zvedání činek je srdcová záležitost a je to prostě kus mě samotného, bez toho být nemůžu a aspoň nějak cvičit budu vždy. Ale hlavní, s čím se budu muset vyrovnat, je to, že jsem byl vždycky zvyklý být velký a mohutný chlap. Nevím, jestli psychicky vydržím, až budu mít najednou jenom 100 nebo 110 kilo. S tím se peru, mám z toho strašný strach a vím, že to přijde. Možná i z toho důvodu plánuji, že až se závodním silovým trojbojem doopravdy skončím, tak zkusím studovat vysokou školu v oboru zaměřeném na vězeňství, ve kterém se jako zaměstnanec už nějaký čas pohybuji, a tím přijdu na jiné myšlenky. Snad se tam dostanu.
