Dětský fotbal - ilustrační foto | foto: Petr Bílek, MF DNES

Děti kvůli lockdownu ztratily sportovní návyky, počet úrazů zase roste

  • 7
Má to dva úhly pohledu. Ten první říká: pandemie koronaviru a následně zavedený lockdown z logiky věci výrazně snížily počet dětských úrazů. Třeba u jarních měsíců je pokles podle statistik Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) až o 50 procent nižší oproti číslům z předpandemického období. Byly zavřené školy, zájmová činnost zůstala omezená a organizované sportování bylo prakticky zapovězené.

Jenže pak je tu ten druhý pohled: Třeba červen letošního roku, kdy došlo k výraznějšímu rozvolnění, byl co do počtu dětských úrazů tím vůbec nejhorším měsícem za dva a půl roku. Proč?

Bezpečný sport venku. Průzkum ukazuje, že riziko nákazy při tréninku je mizivé

„Během pandemie měly děti nedostatek pohybu. Kromě problémů s růstem obezity to může znamenat také ztrátu návyků při sportu, hybnosti a obratnosti. U dětí, které se věnují málo pohybovým aktivitám, dochází k úrazům častěji,“ vysvětluje Zdeněk Kabátek, ředitel VZP.

Počet dětských úrazů

2017: 200 849
2018: 206 042
2019: 206 586
2020: 165 267
2021: 92 400 (za první pololetí)
Zdroj: VZP

A očekává, že tento trend bude pokračovat v dalších polockdownových měsících. Však i tisková zpráva VZP tvrdí: „Právě u dětí, které se pohybovým aktivitám věnují málo a mají horší fyzickou kondici, dochází k úrazům častěji – zakopnutí, pád, pomalejší reakce, nestihnou zmírnit následky úrazu při pádu.“

Že se během pandemie výrazně méně sportovalo, dokazuje pojišťovna také na dalších číslech: žádosti o příspěvek na pohyb se snížil o třetinu; z 350 tisíc v roce 2019 na 230 tisíc v roce 2020.

Úrazy jsou přitom považovány za největší problém dětského věku - ve vyspělých zemích jsou příčinou 40 procent úmrtí dětí do 14 let. Podle statistik VZP se úrazy týkají více chlapců (56 procent) a nejzranitelnější je hlava (23 procent ze všech úrazů), následují poranění zápěstí a ruky (21), kotníku a chodidla (19), lokte a předloktí (11) a kolene a bérce (10).

Dětský fotbal - ilustrační foto
Dětský fotbal - ilustrační foto

„Jedna z nejrizikovějších činností je trampolína, na tom pandemie nic nezměnila. Nebezpečné jsou také prolézačky na hřišti a kolo,“ říká handicapovaný sportovec Zdeněk Švehla.

Euforii vystřídala beznaděj. Psycholog o dopadu lockdownu na děti a jejich duši

Závodně dělal triatlon, jenže po pádu na kole skončil v 19 letech na vozíku. I přes postižení ale dál sportuje a dokonce zvládl i slavného Ironmana. Teď cestuje s přednáškami po školách a poučuje děti, jak se vyhnout zraněním a na co si dát konkrétně pozor.

Statistiky VZP

„Starší děti zajímá, jak jsem se vyrovnal s handicapem psychicky. Menší se zase ptají, jak došlo k úrazu. Někdy slýchávám, že by se jim nic podobného nestalo, protože umí brzdit,“ popisuje Švehla, který na besedách zdůrazňuje nebezpečí skákání do bazénu. „Může se stát, že dítě neodhadne hloubku v bazénu na zahradě a udělá plavecký dohmat hlavou. Tohle se stalo mému kolegovi před 20 lety a doteď je na vozíku s poraněnou páteří. Tohle třeba děti překvapí.“


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž