A cenný triumf nezůstal bez odezvy. Vynesl mu vítězství v anketě MF DNES a iDNES.cz o nejlepšího sportovce kraje za prosinec.
"Až teprve po přečtení výsledků jsem si uvědomil, že se mi na konci roku dařilo," pronesl Movsesjan.
Vyhrál už podruhé, což v Pardubickém kraji dokázal jen hokejový útočník Petr Sýkora. "Je to podtržení vynikajícího roku," zaradovala se 29letá slovenská šachová jednička.
Díky vám vyhrál šachista anketu už počtvrté, zatímco hokejisté zvítězili třikrát. Znamená to snad, že se z Pardubicka stává šachový kraj?
I když jsme vyhráli třikrát po sobě extraligu a při loňském vyhlašování nejlepších sportovních kolektivů kraje jsme zvítězili, hokej je tady určitě dominantní. A vždy bude. To však s sebou nese i stinné stránky. Cokoliv ve velkém měřítku je velmi ošidné. Když budou hokejisté úspěšní, všichni je budou oslavovat. Jakmile se jim nedaří, lidi z toho nejsou nadšení. A může se to projevit i tak, že jim nedají hlas v podobné anketě. My šachisté jsme méně nápadní.
Jste velký hokejový fanoušek. Jak vnímáte trápení Pardubic v letošní sezoně?
Kvůli značnému vytížení jsem nemohl být na tolika zápasech, jak bych si přál. Je to jako na houpačce. Po úspěšné sezoně zase přišla horší. Tým asi prožívá velkou krizi. Nejde ani o výsledky. Jde hlavně o to, že není schopen podávat vyrovnané výkony v několika zápasech. Ale já nejsem takový hokejový odborník, abych určoval diagnózy (úsměv).
Nejste nakonec i rád, že vám šachové a rodinné povinnosti nedovolí navštěvovat zápasy hokejistů tak často jako dříve?
Svým způsobem jsem rád. Dříve by pro mě bylo nepříjemnější, kdybych se nedostal na zápas. Ale na druhou stranu je to sport. I když se nedaří, je možné se hodně naučit. Třeba letošní sezona bude užitečná další vývoj.
Při startech v zahraničí jste vždy lovil informace o pardubickém hokeji na internetu. Ochabl váš zájem i v tomto směru?
To ne. Když mám přístup na internet, on-line přenos ze zápasů je povinně zapnutý (úsměv). Stejně tak doma, pokud nemůžu být na stadionu. Třeba teď jsem si protrpěl zápas ve Vítkovicích až do konce. Snažím se dění kolem hokeje sledovat a být stále v obraze.
Věříte, že si pardubičtí hokejisté zahrají předkolo play-off?
Soutěž je hodně vyrovnaná. Přestože se jim nedaří, stále se mohou chytit. Ale ve velký úspěch v této sezoně už nevěřím. Vzhledem k vývoji by bylo výborné, kdyby se dostali do předkola play-off. Když budeme reálně uvažovat, je to asi maximum, co člověk může chtít.
Zatímco měřítko úspěchu u hokejistů se snížilo, vy jste si ho loňským rokem nastavil hodně vysoko. Berete ho jako svůj dosud nejúspěšnější?
Porovnání je hodně těžké. Třeba rok 1995 byl také úspěšný. Každopádně turnaje, jichž jsem se zúčastnil, nemáte možnost hrát tak často. A když v nich ještě uspějete, je to dvojnásobně cenné. Řekl bych, že loňský rok byl rozhodně nejlepší za posledních deset let.
Poslední úspěch jste si připsal v Petrohradu, kde jste vyhrál Čigorinův memoriál. I když jste byl hlavním favoritem, prvenství nebylo snadné, že?
Šanci na vítězství jsem si hodně zkomplikoval v osmé partii. Měl jsem ale štěstí, že los posledního kola dopadl příznivě. Můj hlavní konkurent ještě neměl obehranou celou špičku, což mi pořád dávalo naději na prvenství. Měl jsem motivaci a do poslední partie jsem se ještě opřel. A dokázal jsem turnaj vyhrát. Už mi ale docházely síly, což se ukázalo na konci roku ve španělské Pamploně. Tam už byla moje energie na dně. I když při trošce štěstí to mohlo i tam dopadnout lépe.
V minulém roce jste vyhrál čtyři turnaje. Na který úspěch jste nejpyšnější?
Každý vyhraný turnaj měl pro mě svou váhu. Z hlediska hodnoty výsledku a kvality soupeřů bych vyzvedl Sarajevo. I když jsem tak trochu zvyklý, že tam hraju dobře (úsměv). Vítězstvím jsem byl překvapený méně než kdekoliv jinde. Karlovy Vary byly zase hodně prestižní, protože po dlouhé době se u nás hrál tak kvalitní turnaj. Petrohrad byl zase cenný v tom, že to byla otevřená soutěž. V ní se hraje úplně jinak. Hráči s vyšším ELO ratingem málokdy riskují start v takovém turnaji, protože každá neúspěšná partie je může stát poměrně dost. Většina špičkových šachistů se těmto turnajům vyhýbá. Pro mě bylo cenné, že jsem se takovou soutěž ještě neodnaučil hrát.
A slovenský přebor?
Mistrovství je prostě mistrovství. Nikdy se nevyhnete touze dokázat, že jste v zemi nejlepší. Takže každé vítězství pro mě bylo významné. Jsem moc rád, že se mi tak dařilo. Snad jen s výjimkou mistrovství Evropy v Drážďanech mi vyšlo vše, na co jsem sáhl. Byl to opravdu dobrý rok.
Je to znát i na světovém žebříčku. Patří vám 42. příčka. Tak vysoko jste se dostal znovu po čtyřech letech.
Ale je zajímavé sledovat inflaci ELO ratingu. Mám nyní o deset bodů víc, než jsem kdy měl. A přesto jsem na žebříčku níž. Třeba teď jsem získal sedm bodů, což není málo, a přesto jsem zůstal na stejném místě. Ale mně je jedno, zda jsme pětačtyřicátý nebo sedmdesátý. Když se mi bude dařit, budu výš. Tak jako po loňském roce, kdy si nemůžu opravdu na nic stěžovat.
Loňskými výsledky jste si nastavil laťku hodně vysoko pro letošní rok. Bude těžké držet si takovou výkonnost?
Podobným přirovnáním se vždy vyhýbám, je to zavádějící. Každý turnaj je jiný. Když budu hrát dobře, budou dobré i moje výsledky. Navíc budu hrát trošku odlišné soutěže. Hned můj první turnaj bude hodně prestižní. Ve čtvrtek odlétám do Nizozemí, budu hrát ve Wijku am Zee. I když se zúčastním jen béčka, tak je to béčko pouze v uvozovkách. Je tak silné, že by mu obsazení mohla závidět spousta elitních turnajů. Pozvánku sem dostanete jen výjimečně. Je to pro mě tak trošku odměna za loňský rok. Ale čekají mě i další turnaje, bude olympiáda a mistrovství Evropy jednotlivců. Bude toho zase dost.
Takže nuda rozhodně nehrozí, že?
Ještě mě čeká dodělávání mnoha věcí v domě. Narodí se nám třetí potomek. Bude to podobné jako v minulém roce. Šachově se mi ale dařilo, tak snad to bude pokračovat dál.
