Co to znamená? Chybí v nejdůležitější části sezony forma?
Kdepak. Ale na La Manche jsem trénovala ve studené vodě, kolem sedmnácti. Tady měla 29 stupňů. Tělo si odvyklo, úplně se zavařilo a bylo zbytečné ho dál trápit.
Před tímhle vás trenér Povolný varoval. Nelitujete, že jste si nakonec prosadila svou a do Kanady odletěla?
Jsem mezi dvěma mlýnskými koly. Můj tým nechtěl, abych na mistrovství jela, tady si zase myslí, že jsem se šetřila na La Manche. To je blbost, přece se nebudu kodrcat přes půl světa, abych se na to vykašlala. Měla jsem na medaili, ale nevyšlo to. Ovšem zklamaná nejsem, Montreal mi nakonec pomůže.
V čem?
Každý neúspěch je v něčem dobrý, posílí vás a zvedne. Já si třeba otestovala nové plavky, dřely mi do ramenou. Zrelaxovala, na chvíli vypnula mysl. Ale vím, že zase přibude těch nevěřících Tomášů. Řeknou si: ona neuplave 25 kilometrů a chce jít na La Manche udělat rekord.
A uplave?
To je jasné. Zvládla jsem už delší štreky. Ale když jsem viděla, že z toho nebude medaile, raději jsem vzdala.
Říkáte, že jste zrelaxovala. To taky na mistrovství světa jde?
Ano. Chodila jsem na masáže, staral se o mě doktor. Kdybych trénovala v Česku, tohle bych neměla a myslela jen na Kanál. Navíc jsem si našla čas i na knížku, čtu Tajemství Lance Armstronga.
Takže jeho sedmý triumf prožíváte?
Jasně! Cyklistika mě bere, sleduji Tour de France každý den. Je fakt borec.
Teď před vámi stojí další výzva. Od středy budete v anglickém Doveru a pokusíte se překonat historicky nejlepší čas na kanálu La Manche. Plánovala jste přesun rovnou z Montrealu...
Ale nakonec poletím v neděli (včera - pozn. aut.) ještě do Česka. Sehnala jsem levnou letenku. A do Anglie vyrazím v úterý společně s týmem.
