Že před šesti dny nedokončil mistrovství Evropy v triatlonu, na kterém se mu vždycky dařilo, Jana Čelůstku mrzí do teď. „Nepamatuji, že by se mi evropský šampionát nepovedl, všechno mi hrálo do karet,“ říká zlínský rodák.
Teď už raději vyhlíží sobotní závod Světové série v Hamburku, kde chce posílit svoji pozici v olympijské kvalifikaci. Nejlepší český muž je zatím na 81. příčce, mimo elitní 55.
Jak moc reálné je, že ztrátu doženete?
Když se vyškrtají závodníci nad limit, jsem kolem 61. místa. Mistrovství Evropy pořadím moc nezahýbalo, všechno je pořád otevřené.
Co se v Ženevě stalo, že jste vzdal?
Vybral jsem si blbý den. Na šampionát jsem se těšil. Trať, počasí, všechno mi mělo vyhovovat. Na Evropu jsem se uměl vždy připravit. Jenže bylo opravdu velké horko, podle předpovědi mělo být 34 stupňů Celsia a bohužel jsem to přehnal s pitím. V žaludku jsem si udělal Ženevské jezero a po třech kilometrech běhu už to dál nešlo. Přitom jsem měl výbornou běžeckou formu.
Na druhý den jste už absolvoval smíšenou štafetu. To jste se dal tak rychle dohromady?
Nedostal jsem na výběr, bylo to rozhodnutí naší federace. Ale přišlo mi to docela vhod. Tratě nebyly dlouhé a byl to pro mě výborný rychlostní trénink před Hamburkem.
Co od sebe čekáte?
Před mistrovstvím Evropy se mi povedl slušný tréninkový blok. Teď nevím, na čem jsem. Ale věřím, že to bude dobré.
Olympijská kvalifikace je rozdělená na dvě části. V té první - do letošního května - jste moc bodů neposbíral. Čím to?
Po loňském mistrovství Evropy jsem měl únavovou zlomeninu lýtkové kosti. Vynechal jsem nějaké závody, a když jsem body honil na poslední chvíli, nešlo mi to tak, jak bych si představoval. Ale nervózní kvůli tomu nejsem. Z první části se mi započítá do pořadí pět závodů a ze druhé devět.
Odhadnete, kolik bodů budete potřebovat?
Zatím to nemá cenu počítat. Každý má jiný počet závodů. Nechám to na konec listopadu, tam bude jasněji.
V polovině června jste skončil sedmý ve sprintu Světového poháru v Mexiku. Tenhle výsledek vás asi hodně povzbudil, že?
Překvapil jsem sám sebe, předtím jsem ve sprintu tak úspěšný nebyl. Ale potvrdilo se mi, že když má člověk natrénováno, je jedno, na jakých distancích závodí. Výsledek mě těšil o to více, že start v Mexiku byl rizikem. Byl jsem tam na vlastní náklady. Odmítl jsem přitom Evropské hry v Baku, kde bych měl všechno hrazené. Spousta lidí si ťukala na hlavu, jenže v Baku se body do kvalifikace neudělovaly.
Za dva týdny bude předolympijský test v Riu. Poletíte do Brazílie?
Je fajn si prohlédnout dějiště olympiády rok předem, ale jet tam jen na otočku je riziko - dlouhá cesta, zápřah pro organismus... Rozhodnu se podle výsledku z Hamburku. Pokud se mi zadaří, tak tam poletím. Pokud ne, tak zkusím závod o týden později v Maďarsku, kde mám větší šanci získat body.
Po londýnské olympiádě jste říkal, že světová konkurence se rozšiřuje. Jak je to v olympijském mezidobí?
Pořád se zvyšuje. Federace chce, aby by byl triatlon celosvětový sport. Borci z Afriky nebo Jižní Ameriky šli neuvěřitelně nahoru. Už není kontinent, který by neměl špičkové závodníky.
Za rok vám bude 34 let. Cítíte, že Rio je vaše poslední šance na olympiádu?
Tak se to nedívám, ale asi to tak je. Pak bych se podíval na delší distance.
A zkusit porazit českou ironmanovou jedničku Petra Vabrouška?
Nemám to tak nalajnované, ale jestli Petr vydrží, tak bych si s ním rád zazávodil na nějakém železňákovi.
