Opanoval premiérový ročník TNatura, nové série konané pod hlavičkou Evropské triatlonové federace, z mistrovství Evropy si přivezl čtvrté místo, na světovém šampionátu skončil patnáctý, čtyřikrát se umístil v první desítce závodů Světového poháru a znovu obhájil domácí titul. Tomu už se říká parádní sezona.
„Výsledkově to vypadá celkem dobře,“ souhlasí Jan Kubíček. Spokojený úsměv však na tváři nevykouzlí. „Touha je motor, který žene člověka pořád dopředu a vždycky se může něco udělat líp,“ vysvětluje. Anebo hůř. To je druhá část příběhu. „Hlavně, že jsem zůstal zdravý. Se vší pokorou je tohle nejdůležitější.“
Letos jste se zaměřil na závody především v Evropě, nebál jste se, že to ovlivní celkové hodnocení SP?
Nechtěl jsem to letos rozehrávat na několika frontách, cílem bylo především dotáhnout do konce TNaturu, proto jsem ani závody ve Světovém poháru moc nesledoval. Byla šance vyhrát, což se pak ve Slovinsku potvrdilo a já můžu říct, že v tohle ohledu jsem tedy spokojený.
Takový byl plán už před sezonou?
To se naplánovat nedá, vyplynulo to až ze situace. Vyhrál jsem první díl u nás v Přední Výtoni, povedla se i Itálie, takže třetí díl v Německu byl najednou hodně důležitý. Skončil jsem druhý, byl v čele celkového hodnocení a před sebou jsem měl už jen poslední závod ve Slovinsku. Možností na to vyhrát celý seriál v životě sportovce není moc, takže jsem to chtěl dotáhnout do konce. TNatura není ještě úplně rozběhlá a v dalších letech tady uspět bude asi složitější.
To se dá říct také o závodech Světového poháru.
Xterra je stále samozřejmě prestižnější záležitost, to je dané historicky. Umístit se tady do desátého místa je každým rokem těžší a těžší. TNatura je ale série oficiálně podporovaná triatlonovým svazem, člověk je tady reprezentantem dané země a s tím souvisí i další věci jako jsou vrcholné podniky typu mistrovství světa nebo Evropy. Závody jako Ironman nebo Tour de France jsou velice prestižní záležitostí, jejich vítězové se ale nestávají mistry světa.
Už víte, jak bude série TNatura vypadat příští rok?
Zatím ne. Sérii mají na starost Italové a u nich je tepleji, takže se tam ještě dojíždí několik pohárových závodů. Kostra na příští rok bude podle mě známá tak v prosinci. Některé závody zřejmě zůstanou a k nim přibudou další.
Další lákadla vyzkoušet si neokoukané tratě, že? Jižní Afrika i Kostarika, to byly letos pro vás mezi závody SP také nové zastávky. Jaké byly?
Úžasné. Zazávodil jsem si s novými lidmi a to je pro mě důležité. Ten pocit, že nestagnuju, nestojím na místě. Vyvíjí se celá xterra a já se vyvíjím společně s ní. Proto jsem chtěl letos vyzkoušet znovu trochu jiné destinace, proto jsem i ve světovém poháru lítal mimo Evropu.
Na Havaj jste se vrátil pro jedenadvacáté místo na světovém šampionátu xterra. Loni jste tady byl patnáctý a vaše deváté místo z roku 2011 je stále historicky nejlepší umístění českého triatleta.
Hodnotit sezonu podle jednoho výsledku, to nejde. Xterra na Havaji je za odměnu, navíc to je hodně specifický závod. Taková loterie, buď to vyjde nebo ne a člověk musí mít i dost štěstí, aby se mu všechno sešlo naráz v jeden den.
Navíc stále roste konkurence.
Právě, udržet se ve špičce dá stále víc práce. Top pět nebo deset už nepadá zdaleka tak automaticky, tenhle sport se celosvětově obrovsky rozvíjí a to je hodně znát. Každý vychází z podmínek, které má k dispozici a pro kluka z paneláku někde v Chodově to pořád znamená, že si žije svůj velký sen (smích).
Další kluci z paneláku vás ale kvůli svému srovnání letos po závodech v Česku moc nevídali, v domácím poháru jste sice své dva starty proměnil ve vítězství, dobrovolně jste však přepustil svou dříve neotřesitelnou pozici české jedničky.
Republika se letos jela na Přední Výtoni, v Xterra Czech tour jsem letos startoval v Ostrově a Prachaticích, oba závody jsou mi blízké. Další díly v sérii byly buď týden před nebo po závodech, které pro mě byly v tu chvíli důležitější, a já se na ně potřeboval připravit. Musel jsem si vybrat a pro mě je měřítko v Evropě nebo ve světě a svůj kalendář tomu podřizuju. Startoval jsem třeba ale na Kiwi Cupu, což je zdejší lokální závod, ale hrozně jsem si to užil, byla tady parádní atmosféra.
A co vaše další netradiční starty? V Bratislavě vás naháněla auta, byl jste patronem brutálního výběhu bubnem skokanského můstku v Harrachově...
...byly to zajímavé akce. Charitativní běh v Bratislavě pořádal Red Bull, který mě podporuje. Byl to takový test, kdo, kam a v jakém tempu dokáže doběhnout. Auto mělo předem stanovenou rychlost, kterou postupně zvyšovalo, takže cílovou bránu jsme měli vlastně za sebou. Unikátním projektem byl i ten výběh na můstek, jehož jsem byl tváří a scházelo málo, abych odcestoval na extrémní závod dvojic na Nový Zéland, krylo se to ale částečně s termínem Xterra Worlds na Maui a byl by tady hrozně komplikovaný přesun, takže jsem to musel na poslední chvíli odřeknout.
Předešlá léta jste si extrémních závodů užíval o něco víc, že?
Jenže letos jsme začali s přípravou už v únoru (smích). Byla mírná zima, tak jsme toho chtěli využít, vyzkoušet si to. Některým profíkům sezona prakticky nekončí, jen si na zimu přeletí na jižní polokouli a vesele závodí dál někde v Austrálii.
Další mírná zima se ale plánuje hůř než přesun do Austrálie.
Také neříkám, že to takhle budeme dělat i v příštích letech. Delší příprava ale rozhodně nebyla na škodu.
A jak tedy bude vypadat příprava na další sezonu?
To se ještě teprve rozhodneme po konzultaci s trenérem. Co se bude hodit, co ne. Vyhodnotíme sezonu, posoudíme, co se dá zlepšit. Teď je na to ale ještě moc brzy, chci si od triatlonu trochu mentálně odpočinout, minimálně do prosince. Je čas věnovat se dalším projektům.
Jaké to jsou?
Znovu jsem se zapojil do přípravy karlovarských nohejbalistů, trénuju i své další svěřence a dál budu pokračovat s běžkami u Lukáše Bauera.
Bezva běžky? Budete se dál podílet na projektu Lukáše Bauera společně s Milanem Šperlem, nedávným reprezentantem v běhu na lyžích?
Samozřejmě, s Lukášem jsme už dohodnutí. Milan je sice hodně pracovně vytížený, tuhle sezonu ale společně pokračovat budeme.
Jaké jste měli vůbec ohlasy?
I přes mírnou zimu byly velice pozitivní. Podařilo se nám dotáhnout do konce vše, co jsme chtěli.
Z hor jste se ovšem už přestěhoval dolů do města. Nebude vám to překážet?
Proč? Nejsem lyžař, dělám triatlon. A kdykoli potřebuju, na hory si kvůli tréninku zajedu. Krušné hory rozhodně neopouštím, podmínky pro přípravu jsou tady fantastické. Ve Varech ale bydlím kousek od bazénu, atletického stadionu, lesa... navíc je tu kratší a mírnější zima a to pro svůj trénink potřebuju. Přesouvat se pořád nahoru a dolů, to by byl nesmysl.
A nechystáte návrat do některé z profi cyklistických stájí? Nebo závodit v dresu České spořitelny nezapadalo do tréninkového konceptu.
Zapadalo, co se týká biku, tak mi tahle spolupráce naopak hrozně moc pomohla. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Xterra se sune zas o něco dál a začíná být hodně náročná na techniku. Jezdil bych rád, ale bohužel na to opravdu není prostor. Závodů je strašně moc a vůči každému týmu mají závodníci určité povinnosti, týmy na ně spoléhají, chtějí výsledky a ne poslouchat, že si v rámci tréninku jedu za ně něco zajet.
Možností na to vyhrát celý seriál v životě sportovce není moc, takže jsem to chtěl dotáhnout do konce.
Auto mělo předem stanovenou rychlost, kterou postupně zvyšovalo, takže cílovou bránu jsme měli za sebou.
