"Ohrozit mě ale může kdokoli kdekoli. Loni jsem na mistrovství závodil po lehké viróze a bylo to docela napínavé," říká Synek.
Finále mužů je na programu od 16 hodin, začíná se ale závodem zdravotně postižených už v 9 hodin ráno.
Měl jste čas se na šampionát náležitě připravit?
Na trenažérech jsme začali jezdit někdy v půli listopadu, takže mám natrénováno docela dost. Nevynechali jsme ani dobu mezi svátky. Obyčejně bývá republika až v únoru, takže nějak odpočívat ani nešlo.
Berete trenažér spíš jako nutné zlo, nebo jako zpestření přípravy na vodu?
Nutné zlo to je, ale zároveň i dobrý trénink. Ten počítačový program nelže, ukazuje to přesně, kolik jste najeli. Na vodě to nikdy tak dobře nepoznáte.
Mistrovství v Pardubicích je povinnou součástí přípravy olympioniků. Vyhovuje vám to, nebo byste raději trénoval někde "v teplých krajinách" na vodě?
Mně to nevadí, nerad cestuju někam daleko na soustředění. Je ale pravda, že spousta lidí na to nadává, že je veslování na trenažéru nebaví, bolí a podobně. Já to tak neberu.
Kolikáté mistrovství to pro vás vlastně bude?
Jezdím každý rok, takže si ani nevzpomenu, kolika jsem se už zúčastnil. Jen dvakrát jsem byl nucen vynechat kvůli nemoci.
A pokaždé jste i vyhrál?
Ze začátku, když jsem přestupoval z juniorů, vítězil Václav Chalupa. Tak osm titulů ale mám.
Ztotožňujete se s názorem organizátorů, že vás letos nemá kdo porazit?
Ohrozit mě může kdokoli kdekoli. Loni jsem byl po lehké viróze, takže to bylo docela napínavé. Ale musím přiznat, že jsem jel špatně. Teď se mi v tréninku docela daří, tak bych měl vyhrát.
Je pro vás samozřejmé "přepnout" z vody na trenažér?
Je to moje práce, takže ano. Na trenažéru jsou mnohem jednodušší techniky, nikam se nejede, nejsou vlny a nemáte pod sebou vratkou loď. Je to i trochu odpočinek, člověka by ani nebavilo jezdit celý rok jen na vodě.
