Brilantní začátek roku. Vítězství na závodech v chilském Concepciónu si dokonce vysnil, podobná shoda se mu zřejmě zase pěkně dlouho nepřihodí. "To by bylo výborné, kdyby se takhle všechny závody daly naprogramovat. Alespoň bych věděl jak na to," usmívá se sympatický chlapík.
Výsledků už má za sebou spoustu. Třeba zlato na ME v Kazani z roku 2010. Jenže po suverénním počínání na jihoamerickém kontinentu začátkem letošního roku se okolo něj stočil mediální humbuk.
"Světový rekord už se mi několikrát povedl. Teď je ale uznaný. To, že se vyhraje svěťák, je normální věc, ale tím, že to bylo v rekordu, se to u spousty lidí zaregistrovalo a zviditelnilo," vypráví své pocity.
K tomu ho potěšila i forma po návratu domů. "Mám ještě takový malý rekord a ten si někam napíšu. Doma jsem si po závodech zastřílel na 117 terčů a dohromady už jsem trefil 342 holubů bez chyby," přidává famózní bilanci.
"Jednou střílíte jako bůh a jindy je to na prd. Je to podle nálady. Kolikrát jsem si v tréninku řekl to bude propadák, a bylo to naopak," dodal.
Po úspěchu v Chile mu neustále vyzváněl telefon, odpovídal na dotazy ze všech stran. Od přátel dostával desítky gratulací. Sychra si však nejvíce vážil něčeho zcela jiného.
Konečně se totiž dočkal uznání od svého syna. "Zatím to bral tak, že táta prostě střílí. Teď, když to proběhlo médii, jsem si všiml, že si začal uvědomovat, že něco dokážu a nemusí se za mě stydět. Co může být pro tátu lepší, než když je na něj syn pyšný," říká s hrdostí v hlase.
Že by se ale i jeho dvanáctiletý potomek začal zajímat o střelbu, si však nemyslí. "Už jsem mu tu nabídku dával několikrát. Baví ho spíš ryby," míní.
Nejlepšího českého skeetaře současnosti teď čekají příjemnější starosti. "Vím, že teď takovou střelbu ode mě budou lidé očekávat pořád, ale chci si dát pauzu. Nebylo by také takticky rozumné, abych střílel.
Taky chci, aby i ostatní kluci měli možnost vystřelit nějaké body za plac," poznamenal dvaačtyřicetiletý borec. Volno na uspořádání myšlenek a na načerpání sil pro koncentraci si prý proloží několika podniky na domácím území.
Vyčistí si hlavu a posléze ho čekají bitvy na mistrovství Evropy a světa, které se letos uskuteční v Bělehradě. A poté může pomalu směřovat přípravu na olympijský Londýn.
Závodům pod pěti kruhy má totiž co vracet. Nikdy se na nich výrazněji neprosadil. Příští rok chce zakletou metu zlomit. Vždy se napracoval, než si účast vybojoval. Proto olympiádu neměl rád. "Je to dřina na ní být. Poprvé se mi podařilo ten cíl splnit relativně jednoduše," dodal.
Jak sám říká, nyní má rok a půl relativní klid na přípravu. S trenéry Petrem Luštickým a Janem Hunou se postupně začnou rozhodovat, jak optimálně poskládat tréninkový plán.
"Všechno nám hraje do karet a můžeme si to užít. Už to nebude stres do poslední chvíle o místo a ještě se při tom vyšťavit cestováním," uzavřel. Pokud by na OH přišel stejně jako v Chile jeho den D, medaili by měl na dosah.
