Štěpánka Hilgertová, ale i Slovenka Elena Kaliská už tehdy byly při tom. „V těch časech jsme ještě na spoustě závodů přespávali pod stanem. Od té doby je už zázemí mnohem lepší,“ vzpomíná Hilgertová.
Jak tehdy dopadla a kolikrát v Troji pohárové klání vyhrála, si už nevzpomene. „Ty závody mi splývají,“ přiznává 47letá žena.
Pohled do statistik prozradí víc: ze dvanácti Světových pohárů v Troji ovládla pět a celkem devětkrát tu stála na stupních vítězů!
V neděli může sbírku úspěchů rozšířit. „Letos máme největší počet zúčastněných států, a to 45, celkem 311 závodníků,“ hlásí Jiří Rohan, šéf organizačního výboru.
Přesto míní reprezentanti zamezit příliš hromadnému odvozu cenných kovů za hranice. Na domácích peřejích přece vždy excelovali.
„Věřím, že se nám podaří v každé kategorii ukořistit medaili,“ doufá Rohan, přestože kanoistický matador Stanislav Ježek (alias usilovně závodící organizátor) tvrdí: „Startovat doma je vždycky těžší.“
Pražská pimátorka Adriana Krnáčová přijala hlavní favority SP ve vodním slalomu a předala jim startovní čísla.
Trumfů domácí výpravy je mnoho. Od veteránů Hilgertové a Ježka přes kajakářskou extratřídu Hradilka a Prskavce k ambiciózním deblkanoistům až třeba ke Kateřině Kudějové, bronzové ženě z květnového mistrovství Evropy.
Pravda, její příprava byla vše, jen ne ideální. Dočasně totiž dostala přednost skripta, ve středu měla státnice. „Neudělala jsem je, ale svědomí mám čisté, dala jsem jim všechno. Moc jsem toho nenaspala, což možná ovlivní i mé výsledky.“
Reparát u profesorů ji čeká v září, těsně před mistrovstvím světa.
To Jiří Prskavec by v září mohl pro změnu maturovat. „Ale mne se na školu neptejte,“ ohradí se. Dobře, tak raději na vodu. „Krize, kterou jsem měl po Evropě, je pryč. Na soustředění v Londýně mě to zase začalo bavit,“ hlásí. „Tak si chci svěťák v Troji užít.“
Finálové boje o víkendu rozhodnou, nakolik si Češi užijí také stupně vítězů.
