Jaký je stav českého boxu?
Ještě máme naději na olympiádu, konkrétně Miloš Bartl. Údajně nebude kvalifikace a nominace bude podle žebříčku, kde je dvanáctý.
Rostou talenty?
Kluci byli na mistrovství světa juniorů, Suchý, Beránek, šikovná je Gajdová, na juniorském světě skončila třetí, jako první Češka získala medaili. Jsou to naděje, ale musí vydržet, mít dobré podmínky a vedení. A chtít. Jako Ruda Kraj, náš poslední olympijský medailista. Měl svoje problémy, po mistrovství Evropy jsem ho vyhodil a on měl pak motivaci Žáčkovi dokázat, že neprávem. Dřel jak mezek a přišel úspěch.
Je někdo takhle výrazný?
Nechci někoho vyzdvihovat, pak třeba nic nedokáže. Ale Martin Pinc jde nahoru. Už je sice starší, blíží se ke třicítce, ale těžké váhy zrají déle. Nemá za sebou skoro nic a boxuje vyrovnaná utkání se špičkou.
Od baletu k boxu. Rytmus se mi hodí, tvrdí vítězka ústecké Grand Prix |
Projeví se na rozpočtu asociace, když nebudete mít olympionika?
Není to velké ovlivnění financí, ale škoda by to byla, pochopitelně. Když byl Ruda Kraj stříbrný v Sydney 2000, svaz z toho neprofitoval. Sportovec jo, na něj se nalepí sponzoři, když patří k nejlepším.
Přišli jste o Zdeňka Chládka, domácí jedničku. Ukončil kariéru.
Zdeněk šel do všeho naplno, ozvalo se rameno, nešlo to dál. Měl za sebou toho dost, i úspěchy.
Jak široký je kádr reprezentace?
Máme 10–15 boxerů schopných bojovat na mezinárodní scéně. Ale taky je blbá doba, plno jich pořádně netrénuje, tělocvičny byly zavřené. Užší výběr trenéra Larionova jezdil do Polska, když se tady nic nesmělo. A pak už se chystali u Lukáše Konečného jako profíci, protože jsou zaměstnanci Olymp centra sportu ministerstva vnitra. Ale doma neměli s kým spárovat. To je, jako když fotbalista trénuje bez míče. Bude dobře běhat, ale potřebuje cit na balon.
Neberou vám talenty a sponzory profesionálové či nově i MMA?
Jasně že berou. Box je klasický sport, který je tady už dlouho. Pak byly různé pyramidy, teď je nahoře MMA, je populární, lidem se to líbí. Já proti tomu nic nemám, plno kluků z MMA znám a jsou perfektní. Ale odliv od nás je. Dřív bylo karate, a to ještě jenom stínovali. Kdo se chtěl rvát, šel dělat klasický box. Dneska je odrůd boxu strašně moc. U našeho olympijského je strašně těžké se někam na špici dostat, tak jdou jinam, kde na vrchol proniknou relativně rychleji. Nebo přechází k profíkům. Mají titul a je jedno, nad kým vyhráli. V takzvaném amatérském boxu je konkurence veliká, prosadit se je síla.
Třeba bratři Agateljanové šli z amatérů k profesionálům.
Řeknu to natvrdo: pochopili, že u nás by úspěch neměli. A v profiringu jsou hvězdy. Lidi si myslí, že profesionální úroveň je vyšší, ale vůbec to tak být nemusí. Ale dnes se to už uvolňuje, můžete mít amatérské i profi zápasy zároveň.
Půjde to úplně sjednotit?
Těžko, i když by to bylo lepší. Profíci boxují až na 12 kol, my na tři, trénink je úplně jiný. Na turnaji boxujeme čtyři dny za sebou, profesionálové na to nejsou zvyklí, přípravu mají stavěnou jinak. Nevím, jak to udělat, aby šlo všechno dohromady.
Co říkáte na MMA? Zápasy v kleci jsou drsné, ale sledované.
Je to móda, nová věc. Lidem se líbí, když se tam bijí až tak tvrdě. Ale taky jsou tam pravidla. Lidé se ztotožní s těmi zápasníky. Řeknou si: Já bych si tam nedovolil vlézt, ale on je můj hrdina, fandím mu.
Vy byste si to zkusil, být v téhle době mladý? V boxu máte bronz z mistrovství Evropy 1977.
Já byl úplně jiný, technický boxer. Už je to dávno za mnou. Bojoval jsem na distanc, tohle by mi nevyhovovalo. Ale nikdy neříkej nikdy. Každopádně se v tom točí víc peněz než v olympijském boxu.
Prosadily by se u vás české hvězdy MMA Karlos Vémola, který box zkusit chce, a Jiří Procházka?
Mohli by, ale je to jen kdyby. Procházka má ideální postavu, je vysoký, má dlouhé ruce. Vémola je spíš ten, který se pere. Ale jsou to bojovníci, asi by se prosadili, proč ne?
Není MMA někdy až moc brutální?
Je to pořád sport. Je lepší rvát se za určitých pravidel než na ulici. A většinou tihle kluci se neperou venku, ale v ringu se sobě rovnými. Ne s plácačkami, které je někde na ulici jen provokují.