Nejste odchovankyně Hodonína, ale pocházíte z Královéhradecka. Jak se holka na střední škole dostane za stolním tenisem na jih Moravy?
Přestěhovala jsem se už v půlce druhého ročníku na střední. Bylo to těžké rozhodování, musela jsem odejít od rodiny. Nakonec jsem ale ten krok udělala, protože ping-pong je můj život. Chtěla jsem se zlepšovat a věděla jsem, že Hodonín nabízí opravdu hodně rozdílné podmínky proti mému klubu z dětství. Věřím, že by mi bylo zpětně líto, kdybych úřadujícího extraligového šampiona odmítla.
Říkáte odmítla. Hodonín si tedy vybral vás?
Ano i ne. My se takto domluvili s trenérem Jaroslavem Mikeskou. Vedl reprezentaci juniorek, ve které jsem tehdy byla. Já mu říkala, že bych chtěla změnit prostředí z Hradce. Uvažovala jsem, jestli Praha, nebo Hodonín, a on přišel s tím, že v Hodoníně by jistě bylo místo. Prahu bych sice měla o dost blíž, nakonec jsem se ale rozhodla pro Hodonín. A jsem za to ráda.
Zároveň však jde o nejtěžší cestu do tříčlenné extraligové sestavy v republice.
Trenér nás tam točí ve čtyřech nebo pěti. Ale ono je to vlastně příjemné, protože na každý zápas nejsme všechny k dispozici, a tak se to dá takhle domluvit a vyladit. Já se snažím probojovat do hrající trojky, ale těžší než jinde to asi je. Zase ale máte výborné sparingy, skvělé hráčky, od kterých se máte co učit.
Extraligovou zkušenost nabíráte pravidelně. Jak se do toho ale kloubí vysoká škola a modeling?
Občas dost těžko, hlavně když se sejdou všechny tři mé velké životní složky naráz. Mám zkoušky, zápasy a do toho bych ještě mohla mít nějakou přehlídku nebo focení. Konec prosince a začátek ledna byl přesně takový, hrozný blázinec.
Co potom vyhrává?
Mám jasně dané, že ping-pong je priorita. Občas se s trenérem dohaduji, jestli je potřeba to nebo tamto, vždy se ale snažím upřednostnit tréninky a zápasy. Když to ale o nějakém volném víkendu jde, ráda si vyjedu na nějakou přehlídku nebo focení, to mě také baví. A do toho se snažím dělat školu. Úplně to nedávám všechno v předtermínech, jak někteří spolužáci, ale bojuji.
Úspěch stolních tenistek Hodonína. Poprvé postoupily do semifinále Ligy mistryň |
Jak se tváří trenéři na koníček v podobě modelingu?
Moc dobře ne, ale umíme si vyhovět. Když chci na víkend odjet, odtrénujeme ke konci týdne něco navíc, ať to alespoň trochu doženu.
Žijete podle diáře?
Plánování mám dost. Škola pak trpí nejvíc. Jsem ale taková, že se ze zkoušek nestresuji. Přinejhorším je udělám jindy.
Definujete sama sebe jako útočnou hráčku. Je to i vaše životní role?
Chci výměny rychle ukončit, do všeho tak nějak střílím. Jsem taková střelkyně i v běžném životě. Ráda zkouším nové věci, jdu do toho po hlavě. Snažím se pořád překonávat sama sebe, ostatně to mě zaválo i do Miss. V životě by to tak mělo být.
Jak se zrodil nápad zkusit si modeling?
Za všechno může soutěž Miss. Poprvé mě přihlásily kamarádky do ročníku 2022, ale ping-pong mě ještě zastavil. Měla jsem nějaké soustředění nebo zápasy, které se kryly s castingovým kolem. Vrtalo mi ale dál hlavou, že by mě soutěž bavila, v minulém roce jsem se tedy přihlásila sama. Poslala jsem nějaké fotky a dostala jsem dopis, že mám přijít na casting. A tak to na začátku prázdnin začalo.
Kolem stolu se toho v jehlových podpatcích moc nenachodí. Je vám to vlastní, nebo jste si na Miss stýskala po sálovkách?
Byl to skok do jiného světa. Žádnou zkušenost jsem s tím neměla a i ty blbé podpatky mi daly zabrat. Ostatní holky na Miss to měly vydrilované, já jsem si na začátku připadala hrozně nemotorná. Naštěstí i na tohle jsme měly kurzy, což mi pomohlo.
Místo tréninku za stolem jste tedy zkoušela chůzi po mole?
To by mi trenér dal! Ale po tréninku jsem si v devět večer obula doma podpatky a chodila jsem bytem sem a tam. Ostatní holky byly na Miss na podpatkách celý den, já večer umírala s nateklýma nohama a říkala si, že chci zpátky do svých pingpongových bot, mít vlasy v culíku, být zpocená za stolem a neřešit, jestli se mi náhodou něco někde nerozteklo. Je to jiný svět, ale zároveň obrovsky rozšiřující zkušenost. I za to jsem tedy ráda.
Přišel pak triumfální moment v podobě zkombinování těchto dvou světů? Využila jste své roky s pálkou v ruce na Miss?
Porotci jsou už určitě zvyklí na tanečnice a zpěvačky, ping-pong je ale vytrhl z letargie. Nemůžete si úplně vyskakovat, stůl mi nepovolili kvůli rozměrům a máte jen minutu na své vystoupení. Vymyslela jsem si tedy jen sestavu triků s pálkou a míčkem. Celé to samozřejmě muselo být o tom, že mi míček nesmí spadnout na zem. Měla jsem schované další dva míčky v kapse, a když jsem to cvičila, nikdy se mi nepovedlo udělat celou sestavu bez chyby, musela jsem sáhnout do kapsy. Až při tom ostrém vystoupení jsem to poprvé vystřihla bez chyby.
Už vám tato zkušenost přihrála nabídku ve světě stolního tenisu?
Pořád čekám, že se ozve Stiga, Butterfly nebo Joola, a pořád nic. (směje se) Teď vážně, nemám žádné takové kontakty, nikam se netlačím. Určitě bych si ale víc užila focení sportovních značek než modelů návrhářů. Byla jsem teď na jedné přehlídce, pak se chlubila kamarádům ze sportovního světa, a všichni mi to zkritizovali, že je to hrozně nepřirozené, že tohle normální lidé nenosí. Nerozumí tomu a já vlastně také ne. Sportovní oblečení by mi tedy určitě sedělo. Místo chlupatých boa raději tílka a kraťasy, vždyť jsem v tom stejně pořád.
S Japonkou cílí na velké fináleZatímco v domácí soutěži platí stolní tenistky SKST Plus Hodonín za hegemona, který posbíral už šestnáct titulů, na evropské půdě se jim podařil zásadní průlom teprve před týdnem. Po letech nabírání zkušeností se Hodonín prokousal mezi nejlepší čtyřku Ligy mistryň, když po domácí prohře zvládl velkolepý obrat na půdě Met. V semifinále narazí na další francouzský celek Étival. „Konečně se nám podařilo probojovat přes Mety a Étival je v tabulce francouzské soutěže pravidelně za nimi. Cítíme tedy šanci na další postup,“ vyhlíží kouč Jaroslav Mikeska největší klubovou událost, která se odehraje na konci března. Na soupisce Étivalu figuruje i česká reprezentační jednička Hana Matelová. Proti Hodonínu však nenastoupí, protože v Lize mistryň neodehrála potřebné minimum dvou zápasů. Jihomoravský celek v evropské soutěži nasazuje jiný tým než v té české. Spoléhá zejména na 48. hráčku světa Sakuru Moriovou z Japonska, čtyřnásobnou paralympijskou šampionku Natalii Partykovou z Polska a domácí rutinérku Karin Grofovou. „Sakura vždycky přiletí z japonské soutěže dva nebo tři dny před Ligou mistryň. Je to pro nás jiný level. Jen zatrénovat si s ní je super zážitek, lítá jí to zkrátka jinak,“ přibližuje členka extraligového hodonínského výběru Anna Klempererová. |
