„Každý další turnaj je pro mě náročnější, už toho mám vážně dost,“ smál se borec z nitranského klubu, který má na kontě i titul ze slovenské hokejové extraligy s bratislavským Slovanem a spoustu sezon strávil také ve Francii.
Po semifinálovém derby s Čechy (výhra Slovenska 1:0 na nájezdy) měl tým navíc před Kanadou jen minimum času na odpočinek. Končilo totiž až před půlnocí.
„Nikomu nešlo usnout, měli jsme v sobě plno adrenalinu. Euforie po fantastickém vítězství nad Čechy byla obrovská. Já osobně usnul až po páté, někteří kluci vůbec. O půl osmé už jsem byl zase vzhůru a neměl jsem možnost si odpočinout ani po obědě, protože už jsme jeli do haly. Jsem rád, že jsme to zvládli a vyhráli,“ oddechl si Petrík.
„Co se týče zápasů, hráli jsme neskutečně v obraně, na skóre to je vidět. Až ve finále jsme z těch šesti utkání dostali tři góly, což je úžasné. Je to zásluha celého kolektivu - útočníků, obránců, taktiky od trenérů, práce masérů - podíl na tom mají všichni,“ konstatoval.
Nad Kanadou Slováci v 8. minutě vedli už 3:0, jenže soupeř čtyřmi góly v řadě průběžný vývoj otočil.
„Měli jsme namále, abychom nedostali i pátý gól. Ale ještě ve druhé třetině jsme vyrovnali a třetí odehráli famózně. Dali jsme gól z přesilovky, což se nám v turnaji předtím nedařilo. Propadlo to tam v pravý čas,“ těšilo Petríka.
Předtím za stavu 4:4 se mu honily hlavou myšlenky na to, že třeba na mistrovství světa chytá úplně naposledy. A že by si šanci na zlato rozhodně nechtěl nechat protéct mezi prsty. „Říkal jsem si, že už finále nemůžeme ztratit a musíme vyhrát. Zatvrdil jsem se, že gól nepustím, i kdybych měl ten balonek sníst,“ líčil.
