Vynikal v deblových soutěžích, vozil medaile z mistrovství Evropy i světa.
Nejcennější zlatou ukořistil Panský na domácím ME v Praze 1986, kde společně s Marií Hrachovou ovládli smíšenou čtyřhru.
Nejtěžší zkoušku podstoupili ve čtvrtfinále, uspěli po boji 2:1 na sety. „Rozhodující set jsme urvali o dva balonky,“ vzpomínal Panský.
„Program se protáhl a jak to bylo vyrovnané, tak se dohrálo v jednu v noci. Diváci ale zůstali a vytleskali nás. To byl nejsilnější dojem,“ zmínil přínosy domácího prostředí.
A před zaplněnými tribunami zvládl československý pár i zbylé dva zápasy a mohl slavit titul mistrů Evropy. „Snem každého sportovce je hrát před vlastním publikem a když se povede vyhrát medaili, je to něco nepopsatelného,“ pochvalovala si Hrachová.
Spolupráce Panského a Hrachové fungovala náramně, v roce 1984 na ME v Moskvě si na krk pověsili stříbrnou medaili, stejný kov získali i o rok později na MS v Göteborgu.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
„S Jindrou jsme měli hodně dobré výsledky, protože jsme byli velcí kamarádi,“ prozradila Hrachová. „Za deset let, co jsme spolu hráli, jsme se nepohádali. A na mixy jsme se těšili.“
Velmi úspěšně se Panskému vedlo rovněž ve čtyřhře, s Milanem Orlowským na zmíněném světovém šampionátu ve Švédsku dokráčeli ke stříbru.
Pódiová umístění sbíral Panský i s československým družstvem, ve dvouhře se stal juniorským mistrem světa a mezi dospělými skončil dvakrát po sobě druhý na evropském turnaji Top 16.
Dokud to půjde, chceme bavit
Stolnímu tenisu, k němuž si v devíti letech našel cestu od gymnastiky, zůstává rodák z Plzně věrný dodnes. Ještě letos v únoru zaskakoval v české nejvyšší soutěži za tým KT Praha, v němž působí společně s parťákem Orlowským.
A přestože ping-pong se od dob jejich největší slávy výrazně proměnil, stolnětenisové legendy stále zatápí o generace mladším soupeřům a svým uměním okouzlují diváky.
„My se tím už jenom bavíme, aspoň se pořád hýbeme, je to celý náš život,“ hlásil Panský před třemi roky. „Dokud to půjde, chceme bavit sebe i diváky.“
Panský s Orlowským nerozdávají zábavu jen při oficiálních utkáních, objíždějí celý svět s proslulými exhibicemi, při nichž za stolem metají akrobatické kousky a pinkají si nejen s pálkou, ale i s mobilem, botou nebo třeba síťkou na ryby.
Die beste Tischtennisshow der Welt - Milan Orlowsky und Jindrich Pansky aus #Prag haben die Turnhalle #Oelsa gerockt! Danke für dieses einzigartige Gastspiel! #tischtennis @DonicOfficial @tischtennis @myTischtennis https://t.co/Dfbf7gh5KT
„Hráli jsme i na Tahiti, kde ani nebyla hala, jen železná ohrada. Hráli jsme na betonu, foukalo nám tam, to bylo kruté. Domorodci přijeli auty až do té ohrady auty a my jsme tam měli na betonu postavený stůl,“ vyprávěl Panský.
Postřehy z veleúspěšné hráčské kariéry zdárně předává následníkům, jako trenér se v rozmezí let 2004 až 2009 podílel na pěti extraligových titulech týmu SF SKK El Niňo Praha, čtyři roky působil také u reprezentace.
„Představoval jsem si, že po skončení kariéry u sportu zůstanu,“ vyprávěl s úsměvem loni v říjnu, „ale že budu aktivní ještě v šedesáti, to jsem neplánoval.“
