Mimo jiné zvládl během jedenácti dní na přelomu října a listopadu postupně odehrát zápasy v Austrálii, v Brně a na Novém Zélandu, „na otočku“ cestovat do Kuvajtu nebo se na závěr tohoto období mihnout na turnaji v Hongkongu.
„Jeden den v poledne jsem se dozvěděl, že se tam hodně hráčů odhlásilo nebo zranilo, a druhý den v sedm ráno jsem seděl v letadle,“ popsal svůj režim Švec.
Ani na jednom z uvedených turnajů neodehrál víc než dva zápasy, dvakrát z pěti případů vypadl hned v 1. kole a vracel se domů. „Letos na podzim jsem nalétal tolik mil jako snad za celý život ne,“ ulevil si 28letý hráč brněnského klubu Victoria.
Squashista Martin Švec (vpravo) s Danielem Mekbibem (vlevo).
Je to drsný svět, v němž se hráči druhého sledu světového squashe denně ždímají, aby se posunuli výš mezi smetánku. Švec jedním dechem dodává, že mu tenhle úděl v současnosti nejenže stojí za to, ale víceméně je pro něho i nutností.
Na rozhraní elitní stovky žebříčku je důležitý každý bod a nejvíc se jich rozděluje na turnajích nejvyšší kategorie. Švecova aktuální 74. příčka je těsně pod čarou přímé účasti na těchto turnajích, takže se na ně sice s velkou pravděpodobností může dostat, ale pokud k tomu má dojít, bývá to na poslední chvíli.
Finalista posledního mistrovství republiky je ochoten to akceptovat. Do první stovky se dostal po několikaletém úsilí až loni, letos na žebříčku přeskočil svého brněnského oddílového kolegu Daniela Mekbiba a právě nyní je na svém maximu.
Češi na žebříčku PSA World Tour72. Martin Švec 104. Daniel Mekbib 106. Viktor Byrtus 115. Marek Panáček 130. Jakub Solnický |
„Hrozně dlouho jsem byl zaseknutý těsně za stovkou. Prolomit tuto hranici se mi podařilo na středně velkých turnajích. Za stovkou číhá spousta kluků, kteří jsou schopni vyhrát nebo uhrát finále na menším turnaji. Jeden vyhraný zápas na World Tour však přinese víc bodů než jejich finále. Proto se o to snažím. Rozhodl jsem se teď dva roky obětovat všechno,“ vylíčil Švec, jemuž se však zatím zaknihovat vítězství v nejvyšší kategorii nepovedlo.
Zkouší to, kde to jen jde. Stane se, že přiletí na turnaj a hned ten den hraje. „Po dvanácti hodinách v letadle a nezvyklý na časový posun dostanu soupeře o 40 míst na žebříčku výš, který by byl favoritem i za normálních okolností,“ pousměje se Švec hořce.
Squashista Švec prohrál v Praze ve finále turnaje PSA |
Nebo dorazí do Hongkongu na turnaj nejvyšší kategorie Platinum (obdoba tenisového grandslamu) jen proto, aby čelil borci z 24. místa rankingu. „Vyhrál jsem nad ním první set, druhý jsem hladce prohrál, další dva sety se tahaly do koncovky. Z výkonu jsem měl radost, ale asi jsem znervózněl z příchozí šance, že by to mohlo jít, a podlehl jsem,“ přiznává.
Z čeho je téměř nešťastný, je nedostatek tréninku při věčném trmácení se po světě. Zastavil se až před polovinou prosince poté, co se vrátil z ligové soutěže v Nizozemsku. Ligy hraje i v Polsku, Finsku či Německu, jsou pro něho zdrojem příjmů. Tentokrát však po návratu z Nizozemska fyzicky vyždímaný onemocněl.
„Herní praxi si na turnajích a při ligách udržím, ale fyzička na cestách trpí. Jsou zápasy, kdy cítím, že mi začíná kondice odcházet. Je třetí set a já už jedu jen na výpary,“ přirovnal se Švec k autu s prázdnou nádrží.
I tyhle útrapy ho motivují, aby se dostal na žebříčku alespoň do první šedesátky. Jsou to patra světového squashe zajišťující nejen starty na turnajích pod pyramidami v egyptské Gíze nebo na slavném nádraží Grand Central v New Yorku, ale i praktičtější plánování cest s větším předstihem. „Po tomhle jsem jako malý snil,“ říká člen brněnského squashového klanu. Jeho otec vede klub Victoria a bratr Roman je trenérem a rozhodčím.
