Running back  Lukáš Růžek (vpravo) patří k největším oporám Prague Lions.

Running back Lukáš Růžek (vpravo) patří k největším oporám Prague Lions. | foto: Archiv ČAAF

Riziková vášeň pro fotbal. Na následky zranění radši nemyslím, říká lídr Lions

  • 0
Měl roztrženou chrupavku a prasklé menisky v pravém koleni. Ve stejném, které si vážně poranil už před čtyři roky. Ani hrozba trvalých následků nedonutila reprezentačního running backa Lukáše Růžka, aby v pětadvaceti letech opustil milovaný sport - americký fotbal.

Sport, jenž se v českém prostředí provozuje na amatérské úrovni.

Konec pro hvězdu Prague Lions ale nebyl variantou. Komunita amerického fotbalu jej uchvátila natolik, že ji nedokáže opustit a stále chce zápolit v nejvyšší české soutěži na hřišti. Co je nejdůležitější - koleno po další vynucené roční pauze drží a rychlík Lions pomohl dvěma touchdowny k důležitým výhrám v Plzni a Ostravě. 

Taková zranění zvláště u neprofesionálního sportovce musí být neskutečná zátěž na psychiku?
Samozřejmě to je na tom nejhorší. Sport miluju v jakékoliv formě. Chci ho provozovat další desítky let. Pak je na zamyšlení, jestli mi tohle za to stojí. Fotbal mám tak rád, že chci věřit, že kolena už vydrží. Radši moc nemyslím, co by znamenalo třetí zranění. 

Kdy se vám to stalo?
V domácím zápase s Ostravou, dostal jsem hit u lajny a konec. Koleno nevydrželo.

Pro vás to ale nebylo první vážné zranění kolene?
Bohužel ne. V roce 2013 jsme hráli v Přerově proti Black Panthers a přetrhl jsem si křížové vazy v koleni. V tom stejném. Tehdy jsem se vrátil poměrně rychle a dařilo se mi i po zranění, snad to bude tentokrát stejné.

Měl jste myšlenky na úplný konec?
Samozřejmě jsem je měl, to je v takové situaci zcela normální. Přišly na mě ale jen na začátku, když jsem šel na resonanci. Řekl jsem si, pokud to bude přetržený zkřížený vaz, tak končím na pozici running backa a zkusím přejít třeba do obrany na pozici cornerbacka, kde kontakt není tak častý. To se naštěstí nepotvrdilo a zůstávám.

Co na to doktoři?
Měli pochopení. Naštěstí operaci neprovázely větší komplikace. 

Running back Prague Lions (Lukáš Růžek) patří k největším oporám pražského týmu.

Rekonvalescence proběhla bez problémů?
No úplně právě ne, ale bylo to čistě mojí vinou... Začal jsem brzy chodit bez berlí. Zbytečně brzo jsem koleno zatěžoval cvičením a po měsíci zatuhlo. Samozřejmě u doktora jsem dostal vyhubováno. S chrupavkou nejde takhle hazardovat. Pak už jsem ale dodržoval stanovený plán a rychle se to zlepšilo. Zkušenost z první rekonvalescence mi v dalším procesu hodně pomohla.

Jak velkým lákadlem je pro vás návrat do reprezentace, kde jste patřil na pozici running backa k oporám týmu?
Určitě velkým. Koukal jsem, že bude turnaj tří národů, Česko, Slovensko, Maďarsko. Pokud zvládnu sezonu, tak tam určitě nechci chybět.

Jak jste se vůbec dostal k americkému fotbalu?
O americkém fotbalu jsem se dozvěděl od kamaráda. Hrál už dřív a přemlouval mě, jestli to nechci zkusit. Hrál jsem normálně kopanou a neměl o americkém fotbalu téměř žádný přehled. Přišel jsem na trénink, hrozně mě to chytlo. Člověk to pak začne sledovat, propadne tomu. 

Takhle to má asi většina hráčů v Česku, že k tomu přejde z jiného sportu. Přesně tak. Dřív nebylo moc lidí, kteří by od dětství hráli americký fotbalu. Většinou jde o hráče basketbalu, rugby, fotbalu. V posledních letech se ale dostáváme daleko víc do povědomí. Přibývá dětí, kteří si zvolí americký fotbal od dětství. Hrají bezkontaktní fotbal, učí se pravidla, komunita se zvětšuje. Hodně velký vliv má americká NFL, sledovanost té ligy v Česku rychle roste. A hodně mladých kluků si to chce zkusit na vlastní kůži.

Jak vypadaly začátky u vás?
Kopanou jsem hrál 11 let, věděl jsem, jak to ve sportu chodí. Není to tak, že přijdete na trénink a druhý den hned hrajete. Nám se však zranil brzy první running back, a tak jsem dostal šanci. Rychlost mi nikdy nechyběla, sice mě první měsíce zkoušeli v obraně, ale v útoku jsem nakonec našel lepší využití.

Bitva o Prahu! Prague Lions v modrém proti Prague Black Panthers v bílém.

V lize některé týmy mají na pozici running backa hráče z Ameriky. Jak se na to díváte?
Podle mě to je dobrý tah. Z téhle pozice ohromě ovlivníte hru. Samozřejmě ne jako quarterback, ale pořád máte v útoku obrovské množství možností. Kluci z Ameriku jsou výborně atleticky vybavení. Běhá jim to, můžou nastupovat jako receiveři. Působí i ve special týmech jako returneři. 

Jak je to se zahraničními trenéry, které v posledních letech v Lions máte?
Americký fotbal je tak taktikou promyšlený sport, že nejde vše naučit hráče za tak krátkou přípravu a sezonu. Proto byla obrovská výhoda, že jsme měli před pár lety zahraničního trenéra dva roky za sebou. V druhé sezoně pod Kylem Duncanem jsme hráli opravdu kvalitní fotbal. Poznal českou ligu, dokázal přizpůsobit obranu danému soupeři. Jeho metody daleko víc zabíraly. Loni si to celé nesedlo. Letos máme nového trenéra, s kterým věříme, že můžeme opět pomýšlet na finále. 

Máte i nového amerického quarterbacka, který je s týmem ale krátce. Dá se vůbec přizpůsobit ofenziva za tak krátký čas?
Naštěstí to ještě nebylo tak hrozné. Většinou přijíždí hráč 14 dní před sezonou. Náš nový quarterback Zach Bartlow naštěstí mohl dorazit dřív a měsíc před sezonou už s námi trénoval. To už se dá nacvičit dost akcí. Navíc pokud by tady byl od ledna, stejně by toho nešlo moc natrénovat kvůli podmínkám venku. Kluci z Ameriky sem chodí většinou jen na sezonu, pak se vrací domů, nebo cestují po Evropě a hrají ještě v dalších městech.

Ambice máte nejvyšší, konečně sesadit Black Panthers z českého trůnu. Jak vidíte vaše šance?
Strašně těžko se to posuzuje, týmy se ohromě obměňují. Black Panthers mají jednu velkou výhodu. Na pozici quarterbacka mají Honzu Dundáčka už několik let. Jsou sehraní. Nemění se jim tolik hráčů. Na této pozici je změna nejvýraznější. Jsou velký favorit, my se určitě chceme dostat do Czech Bowlu a vrátit jim tu těsnou prohru z před dvou let. 


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž